Než se nad Moonfallem definitivně zavře historie, vzpomeneme ještě na jeden Emmerichův destruktivní velkofilm z devadesátek. Ten byl samozřejmě o level, možná i dva, snad i tři níž než našlapaný Den nezávislosti. Ale pořád šlo o velkolepou podívanou, která nákladnost trikové výbavy uměla využít v lepší vyprávěcí rytmus, víc eye-candy momentů a celkově šikovnější práci s digitálními atrakcemi. Prim totiž musela hrát atmosféra a přízrak chodícího monstra a o to pompéznější byl úder samotné ještěrky. Emmerich její odkaz pochopitelně do velké míry zprznil a v kině nabídl i dost nudy, v rámci traileru ale Godzilla funguje výborně a zvládne slibovat prvotřídní popcornovou podívanou. Ostatně, slibem neurazíš.
). Tehdy v kině se mi - v těch letech - vcelku líbila (maskování za Američana pomocí žvýkačky a Reno celkově je top), ale kvalitativní sešup oproti ID4 byl prostě cítit. Až později se ukázalo, že právě s Godzillou začal zlatým hochům Emmerichovi a Devlinovi pověstný pád do vod průměrnosti, ale ono se to možná dalo čekat předem, když hlavní roli dostal někdo jako Broderick
. 

