Už šestnáct let uplynulo od premiéry Toy Story. A již celou dekádu sledujeme to, jak se DreamWorks Animation a další snaživci pokouší z Olympu rodinné zábavy odstřelit hračičky z Pixaru. Samozřejmě neúspěšně. Z téhle dlouhé bitvy vzešla spousta skvělých filmů, ovšem i hromada nudných vývarů, na které se do týdne zapomnělo. Poptávka po 3D animácích ale kupodivu pořád nepolevila, a tak je tu stále místo pro spoustu méně ambiciózních projektů, které nepotřebují změnit dějiny kinematografii a stačí jim jen účelně zopakovat fungující formulky a rychle vydělat. Taškařici Gnomeo a Julie se to povedlo bezezbytku: Jak co se týče  vydělávání, tak i ve vztahu k opakování toho, co jinde zabíralo.

Původní tu není skoro nic. Snad jen zasazení do světa sádrových trpaslíků je nové. Hrdinové ze znesvářených rodů – červení trpajzlíci stojí na zahrádce Kapuletů, modří „hlídají“ dvorek Monteků – nosí špičaté čapky, mají fousy a pravděpodobně ve své sádrové existenci netuší, že se stali mezinárodní definicí kýče. Překvapivě to i tak dotáhli na svůj vlastní animák. Jejich osobitost však končí u toho, že rádi pořádají ben-hurovské závody na sekačkách trávy. V kontextu žánru jde jinak o úplně obyčejné postavičky, jejichž charakter ani svět není ničím zajímavý. A asi ani nemusí být, protože tvůrci chtějí s barevnými figurkami akorát odehrát volnou sérii popkulturních variací, odkazů a průměrných parodických scének.

Už během první čtvrthodinky proto uvidíte tolik parafrází schémat a klišé z akčních filmů, kolik jich bylo v celých Expendables. Z plátna se bez ustání valí variace na Rebela bez příčiny, Komando, Kill Bill či Moulin Rouge, a když se trochu náročnější divák chce z těch popkulturních manévrů na chvíli vyvázat dostane leda ošoupaný příběh, který je neinvenčně modernizovanou verzí Romea a Julie (samozřejmě absolutně zjednodušenou a osekanou).

Aby toho nebylo málo, je trpasličí svět zabydlen tou nejotřepanější škálou figurek: Od citlivého emo-plameňáka, přes zákeřného „trpasiláka“, až po zakrslé mimoňské chechtaly, otravně žvanící side-kicky a moudré tatíky (na západě v jejich úlohách můžete aspoň slyšet třeba Jasona Stathama nebo Michaela Cainea, přičemž z dostupných klipů je zjevné, že hlavně Statham si svou netradiční dabingovou roli Tybalta hodně užil - u nás tyhle hvězdy samozřejmě překrývá běžná česká hlasová sestava…). A protože se z reproduktorů ozvou minimálně čtyři předělávky známých fláků Eltona Johna a dojde i na závěrečnou „veselou“ taneční koláž, je celý film vlastně takovým malým festivalem okoukanosti.

Tvůrci nepůvodnost chtějí semlít se vší razancí. Stopáž je stlačena na minimálních sedmdesát minut, evidentně kvůli tomu, aby diváky neotravovaly zbytečné prostoje a jen se přejíždělo z jedné zábavné minuty do druhé. Akčních atrakcí je do filmu naládováno spousta, přičemž jejich řemeslné podání není vůbec k zahození. Tempem a energií je na tom proto Gnomeo a Julie víc než dobře a dá se ocenit alespoň to, že se snímek snaží bez ustání posadit diváctvo na sekačku, nahodit její motor a frčet si to po zahrádce. Odlehčeně a při solidní kadenci drobných situačních vtípků.

Cílem je svižně zabít hodinku a něco. Sice bez stylu, bez poezie nebo čehokoliv procítěnějšího… ale kdo má koneckonců dneska v multiplexech na takové věci čas, že áno.