Nenápadný bulharský film Glory byste asi vidět nepotřebovali. Tohle vás nejspíš napadne, když byste o tenhle snímek zavadili jen tak. Malých produkcí z východní Evropy totiž vzniká habaděj, jenže Glory je skutečně jedinečnou záležitostí. Těžko říct, proč se distributor nerozhodl pro jednoduchý název Sláva - zřejmě za to může 28 let starý snímek od Edwarda Zwicka s Denzelem Washingtonem a Matthewem Broderickem. Což jsou přece jen větší jména než Kristina Grozeva a Petar Vaichanov, režiséři a scenáristé téhle novinky z Balkánu.

Ti mají za sebou už Lekci z roku 2014, která byla první částí jejich „trilogie novinových výstřižků“. Z tohohle netajemného názvu si asi domyslíte, kde autoři berou ke svým dílům inspiraci. Jenže tam, kde krátké zprávy z médií končí, Grozeva a Vaichanov začínají. Glory v tomhle duchu pokračuje a realistickým pojetím tepe do soudobé bulharské společnosti. Velmi rychle nicméně zjistíte, že se témata korupce, předsudků a povrchnosti života úzce týkají i nás.

A o čem že to vlastně je? Canko Petrov pracuje u železnice, kde kontroluje koleje. Robota, ke které moc fištrónu nepotřebujete, což Cankovi dost vyhovuje. Má rád svoje králíky a klid. Je to prostě člověk z lidu, který se nestará o ostatní a totéž očekává i od nich. Když ale na kolejích najde obrovskou sumu peněz, stane se středem pozornosti hned ze dvou důvodů. Peníze totiž vrátí místo toho, aby si je nechal, za což sklidí výsměch téměř od všech. A další várku posměšků sklízí i za to, že dost nekompromisně koktá (s čímž u nás v redakci velmi soucítíme). Všechny ústrky okolí dobromyslný Canko zvládá, když mu však pracovnice ministerstva omylem sebere hodinky, jež pro něj mají velkou emocionální hodnotu, končí legrace. Canko nevědomky roztáčí bizarní koloběh událostí, který však zároveň působí zcela uvěřitelně, což mu ještě přidává na děsivosti.

Stefan Denolyubov, herecky využitý pouze ve zmíněné Lekci, je v titulní roli fantastický a nejpřísnější měřítka snese i výkon Margity Goshevy v úloze jeho neúmyslné antagonistky z ministerstva. Klasický příběh o blbečkovi, který je vtažen do složité hry, jež ho dalece přesahuje, je tu využit k moderní sociální kritice a velmi funkčně slouží jasnému, přitom ale silně podanému sdělení. Úsporný způsob vyprávění postupně získává na obrátkách a nekompromisní konec vás teprve rozseká.