Zřejmě nejčastější otázka, kterou může filmový novinář dostat, je také ta úplně nejtěžší... "Jaký film je podle tebe nejlepší?" Osobně vždycky odpověď stáčím trochu jinam, protože z těch stovek, ba tisíců nakoukaných filmů bych skutečně neměl to srdce vybrat jeden jediný. V žánrových škatulkách se však vybírá o poznání lépe a kdykoliv přijde řeč na Jeta a hongkongské kung-fu, bez váhání označím Fist of Legend jako etalon toho, jak by to měl hyperbolický akčňák vypadat. Sympatický Asiat má samozřejmě ve filmografii především oslavovanou sérii Once upon a Time in China, ale pokud byste měli vidět jediný jeho film, sáhněte po Fist of Legend. Jet Li i Yuen Woo-Ping jsou tu v nejlepší formě a chatrná dějová stavba je tu hned v první akční scéně odkopnuta do vzdálených galaxií. Skutečně tu nejde o duševní pohnutky hlavního hrdiny, ten se prostě v úvodu naštve a pak už jen mlátí tuny různě velkých Japonců v neuvěřitelném vizuálním nářezu, který z filmu činí výkladní skříň hongkongské filmové školy.

Všechno, co jste kdy chtěli vidět, tu dostanete v dárkovém balení, chybí snad jen Chow Yun-Fat se dvěma berettami. Wachowští mají tenhle film nakoukaný i pozpátku a je jasné proč - Jet Li nikdy nebyl v roli takhle zdravě naštvaný (snad jen v Polibku Draka, který na Fist hodně odkazuje) a režisér spolu s choreografem mu přichystali mimořádně těžkou trasu.

Každá akční scéna je jedinečná, každá útočí na diváka úplně odjinud - máme tu úvod s brutálními lámačkami, kultovní řež v japonském dojo, kde Jet vyřadí z provozu desítky karatistů, souboj se zkušeným japonským mistrem, odskok k velkolepé bitce se zbraněmi a samozřejmě cca patnáctiminutový finální mazec, který nemá obdoby. Všechna omáčka mezi akčním kolotočem se omezí jen na sdělení základních emocí hlavního hrdiny a možná i proto tak dobře funguje. Dokonce ani Cival mi při vracení téhle posvátné placky neměl co říct, snad jen, že Jet Li je sakra hustej motherf*cker. Kdo si to dodneška neuvědomil, tomu doporučuji Fist of Legend jako ideální léčebnou kůru. Poslední Jetův film, Fearless, navíc funguje jako důstojný prequel téhle podívané, čímž se Jetova wushu kariéra symbolicky uzavřela v tom nejlepším možném okamžiku. Zázraky se holt někdy dějí.