Proč jsem vybral tentokrát do V.I.M. zrovna Fighter in the Wind? Pokud pominu tradiční výmluvu, že "je to podle mě fakt pecka", tak přihlížím k příchodu Obávaného bojovníka (Fearless) na český trh. Je vysoká pravděpodobnost, že si vás tenhle nový film Jeta Li podmaní. A třeba pak budete chtít víc. Fighter in the Wind brnká na podobné struny, i když tu režisér a scenárista Yun-Ho Yang možná popustil uzdu své fantazie trochu moc jak v ději, tak v bojových scénách (choreografie je velice pěkná, nicméně co se týče úhlů a střihu, jedná se o velkou stylizaci). Ale o ty tu ani tak moc nejde, jsou jen ozdobou osudového příběhu, velkými událostmi, ke kterým vedou všechny nitky. Yang na ně prostě příliš nehraje a spolehá spíš na kvalitní herce. Představitel Bae-dala, Yang Dong-kun, je uvěřitelný jak v poloze totální lidské trosky (scéna na trhu), tak romantického ňoumy a především zoceleného a neporazitelného bojovníka v závěru filmu. Jeho herecký výkon je jedním z největších kladů snímku a opravdu podpírá celý příběh, velkou pochvalu si ale zaslouží hlavně Masaya Kato, který v mých očích vyrostl z frajírka v Šílené jízdě do přesvědčivého záporáka, který neoslňuje svými schopnostmi (Kato nic moc neumí a těch několik triků co předvede, je doublovaných), ale čistě svojí přítomností v záběru. Neuvěřitelné charisma.

A řeknu to znovu, tenhle film není o akčních scénách, o karate nebo o bojových uměních osobně. Ne že by tohle téma bylo ve filmu zanedbatelné, ale Yang se soustředí především na drama a vývoj postav, takže neváhá finální vyhlazovací půlhodinku (to když Bae-dal po osamělém tréninku a přesekávání kamenů holýma rukama sejde dolů z hor a začne vyzývat na souboj všechny japonské mistry bojových umění, aby jim dokázal, že i Korejec může mít schopnosti a vlastnosti bojovníka) proložit očistcem ála Poslední samuraj, kdy se Bae-dal vydá za ženou bojovníka, kterého při zápase zabil a prosí o odpuštění. Yang prokazuje svojí žánrovou flexibilitu, protože se i v téhle pasáži pohybuje jako ryba ve vodě a doslova z vás vytříská potřebné emoce. Ve chvíli, kdy Bae-dal stane na vrcholu hory máte v očích slzy stejně jako on (samozřejmě najdou se otrlé a bezcitné výjimky).

Co ještě dodat? Hrozně se mi líbí jak snímek drží jednolitou atmosféru, i když se v jeho rámci skáče jak tempově, tak žánrově. Měl bych zřejmě vytknout až příliš kašírované souboje, plné maskovacích hrátek (zrychlovačky, prolínačky apod.), rozhodně už jsem viděl přehlednější a lépe vymyšlené bitky, nicméně z akčních duelů ve Fighter in the Wind sálá jakási neuchopitelná síla. Když vidíte Bae-dala, kterak jde za svým cílem a jeho odhodlání je účinnější než jakákoliv soupeřova technika, je těžké nepodlehnout atmosféře okamžiku. Je pravda, že Kyokushinkai karate to asi moc cti nenadělá (Bae-dal se nechává i jako mistr dost otloukávat), skoro je naznačeno, že vyhrává díky své schopnosti ignorovat bolest (během filmu ho snad třikrát probodnou, X-krát pořežou, Y-krát zmlátí a jednou postřelí), ale Bae-dalovy prohry tu nejsou samoúčelné a přidávají příběhu na hloubce (ne jako jinde, kdy se přestřelením tohoto prvku rychle dostanete do potíží. Tady působí přerod z losera v mistra naprosto přirozeně). Ani jsem se nezmínil, že to celé nádherně vypadá (film stál asi dost peněz), ale to bude asi tím, že Fighter in the Wind vás převálcuje dějem a ne pohlednou kamerou. Máte před sebou fantastický životní příběh a mě ani nezajímá jak moc ho comicsová předloha přibarvila, protože v podání Yun-Ho Yanga mi to dokonale vyhovuje. Víc takhle silných příběhů, víc velmistrů bojových umění na plátnech, aby si i běžný Pepa opravil mínění a pochopil, že za tím mácháním končetinami se čas od času může skrývat i hlubší myšlenka.