Wes Anderson má ve světě, ale ostatně i v našich končinách, poněkud zvláštní postavení. Je považován za toho „divného“, jehož filmy se polovině diváků líbí, přestože nedokáží říct proč a polovině diváků se nelíbí, přičemž dokáží říct proč (je to divné a nudné). Být producentem jakéhokoliv filmu od Wese Andersona, upřímně bych se hodně bál o svoje peníze. A o animáku Fantastický pan Lišák to platí takřka dvojnásob. Podivně trhaná (i když koncepčně hodně stylová) animace, podivné lišky a k tomu citelná Andersonova poetika, která se neslučuje s obvyklým vnímáním žánru jako takového. Tentokrát sem ty titulky „film, který jste ještě neviděli“ celkem dost sedí – lišku požírající palačinky způsobem vyhladovělého geparda jsem skutečně dosud nikde nezaznamenal. Mám pocit, že podobně jako u většiny Andersonových filmů, se ani do tohohle nelze doopravdy zamilovat a divák zůstane vždycky v pozici jakéhosi dokumentaristy, který se náhodou dostal do jiné dimenze a buď se mu ti „mimozemšťani“ líbí nebo se jich trochu bojí. A přestože trailer je hravý, film na dlouhé trati už takový vůbec být nemusí, ať už nás komentátor v rámci srovnávání s Pixarem přesvědčuje o čemkoliv. V kostce: vlažné dojmy střídají mírná pousmání za podpory pěkné hudby. Na tři to rozhodně stačí.
Právě že lze. Nevím o režisérovi, jehož filmy bych si více zamiloval. To je právě to, proč nedokážeme přesně vysvětlit co se nám na těch filmech líbí. Prostě je milujeme! Přesně od toho tu jsou. A Darjeeling miluju nejvíc, protože je nejospalejší, nejdivnější a nejvíc Wes Anderson.