Tak už jsou zase tady! Vymetli poslední možné kajuty akční nostalgie (Seagal odmítl, Willis byl chamtivý, Cage nestíhal), opět postavili "děj" na míru nejoblíbenějším ateliérům rozvojového světa a nabili bouchačky. Jo a vzali s sebou pár cucáků. Nikoliv, aby je po vzoru dvojky nacpali nepříteli do chřtánu a útočili na emoce, i Postradatelní už zjevně myslí na zadní kolečka. Není ovšem chybou přiznávat svůj věk ve filmu, jehož samotná podstatou je na počet křížků bohorovně kašlat?

Expendables: Postradatelní 3Fotogalerie

Slyova původní myšlenka se prostě rychle vyvrátila z pantů. V dnešní zrychlené době sociálních sítí, všech těch internetů a šuškandy na steroidech se prostě neubráníte šíleným nápadům, tím spíš, když posloucháte fanoušky. Chceme toho, chceme tamtoho, chceme ženský tým... a taky nějakou omladinu. A Banderase. S vlasama nebo bez nich, prostě ho sežeňte! I přes všechny výtky, které v následujícím textu padnou, smekám před Slyem, že se z toho nezbláznil a natočil něco, co alespoň trochu připomíná film a nikoliv nesourodý kýbl plný fan service. Nůžky mezi tím, co bychom chtěli a co reálně můžeme dostat se totiž logicky s každým dalším dílem rozevírají. A nejde jen o fyzické možnosti protagonistů nebo možnosti rozpočtu. Onen nostalgický odér, spontánní nasazení "hladových herců" a nadšení z toho, že "tohle" se opravdu děje, zkrátka musí jednoho dne vyvanout. A na tom rozcestí se nacházíme právě teď.

Expendables 3 se totiž nijak závratně neliší od svých bratříčků. Alespoň ne natolik, aby se dalo mluvit o průšvihu, flákotě nebo nějaké nápadové krizi. Je to solidní režisérské řemeslo s obludně ošklivým CGI, hromadou hlášek, macatými a povedenými akčními scénami, neuvěřitelně nablblým dějem a trochu ťulpasovitým timingem. Teď určitě řeknete, že je to teda průšvih, protože jednička přece měla všechno v lajně. Opravdu? Odhlédněme od toho, že nám konečně splnila dekády stará vroucná přání. Že se tu pral Gary Daniels se Stathamem a Sly našel odpovídajícího protivníka ve Steveu Austinovi. Že tu Terry Crews HÁZÍ rakety a má fakt hrozně hlučnou bouchačku. Zbytek je klišovité béčko se slušně, ale nikoliv objevně natočenou akcí, kopou hlášek a rochněním si v nostalgii. Dvojka přivezla víc téhož, ale neúspěšně se snažila nafouknout měřítko a přivést na plátno víc postav. Jinak to ale bylo "more of the same", s plíživým přidáváním CGI na místa, kde nebylo možné rozsekat napadrť opravdové letadlo nebo sehnat dost umělé krve.

Jestli se mi něco na dvojce nelíbilo, šlo to na vrub zejména Simonu Westovi, který akci orchestroval podobně jako dialogy ve filmech Woodyho Allena. Určitě znáte klasickou kameramanskou fintu při dlouhých dialozích - záběr A na jednu postavu se střídá se záběrem B na druhou postavu. Je to nuda, ale funguje to. Veškeré přestřelky ve druhých Expendables jsou bohužel stříhané takhle. Arnie, Sly a Bruce postupují s konvemi plnými olova a "zalévají" kompars plný růží na střelnici. Ty padají k zemi naučenou piruetou v druhém záběru, aniž byste ovšem obě strany kdy viděli v jednom záběru. Interakce skřípe a z přestřelek se stává zívací maraton. Možná i proto dvojku obcházím obloukem, kdežto jedničku si občas pustím a skoro se dostala do ligy, ve které je např. Komando nebo Skála, co se týče počtu opakovaných zhlédnutí. Je to zejména proto, že není těžké si tu vybrat oblíbenou scénu - zapálení mola letadlem při první návštěvě ostrova, Stathamova masáž na basketbalu, souboj Slye s Austinem, souboj Jeta s Dolphem... račte si vybrat.

Trojka má akci mnohem přehledněji uspořádanou. A-B kropení je tu pouze v omezeném množství, ačkoliv bych snesl víc duelů s odpovídajícími protivníky. Bezejmenných pěšáků je tu prostě až příliš, protože tentokrát je záporák jenom jeden a nemá žádné slavné podržtašky jakými byl právě Daniels a Austin v jedničce nebo třeba Scott Adkins ve dvojce. Jasně, běžný divák stejně ty ksichty nezná, ale jeden dva záběry jako cestička k pozdějšímu duelu dělají divy. Gibson jako "postradatelný, co sešel z cesty" si ovšem minimálně v dialogových scénách vystačí sám a krade si pozornost publika pro sebe. Je na něm vidět hlad. Hlad po roli, hlad po publiku a to je ta transfuze, kterou film potřebuje. Podobně to je vidět na Wesleym Snipesovi, který si otevřeně utahuje ze své vězeňské štace a předvádí to nejlepší od... od druhého Bladea? Není nejmladší, ale sype z rukávu hlášky a nože. Jeho pozice "křena" ve vztahu Slye a Stathama je prostě kouzelná. A pak je tu Banderas - ukecaný, nevyzpytatelný a s vizáží údržbáře. Je neuvěřitelné, jak vás kratší vlasy pošlou do úplně jiné ligy. Vzpomínáte na Nájemné vrahy, kde hrál Banderas mladého floutka, co se snaží Stalloneho sestřelit ze sniperského vrcholu? Teď byste jim ve vzájemném dialogu hádali stejně. Ale o to nejde. I Banderas je totiž plný nadšení a jeho nerozbitný, neutišitelný magor sice trochu křečovitě strhává pozornost na sebe, ale rozhodně na něj budete vzpomínat v dobrém, zvlášť když ve finále přestane kecat a začne i střílet.

Kéž by takhle hezky všechno zůstalo při starém, tenhle tým by si totiž úplně vystačil a donutil by nás snad i přimhouřit oči nad vyloženě debilním CGI, kdy jen kvůli vybuchujícím tankům, divoce manévrujícím helikoptérám a hroutícím se budovám musel režisér Hughes sáhnout po tak ošklivých tricích, že se vám z toho zvedne kufr. Je to smutné, protože i dvojka působila poměrně organicky, ve trojce jsou veškeré digitální zlepšováky jako facka. Tím spíš, že tu ctíme akční styl osmdesátek, ve kterých se věci rozbíjely "doopravdy". Klidně by mi stačil jeden tank, kdyby ho někdo opravdu naživo rozmlátil na cimprcampr. U helikoptér chápu, že se Harrison Ford potřeboval proletět, jenže jeho skvělé hlášky ta digitální šmíra přeci jen trochu shazuje. A je to další škoda, protože Fordův věčně naštvaný kápo od CIA je neuvěřitelně roztomilý. Ford totiž tu nasranost hraje líp než voskově vypadající Willis (na jeho vyhazov je tu moc hezká narážka, snad si to Bruce nevezme příliš osobně). Snad se v případné čtyřce vrátí, protože si to zjevně užíval.

Možná to nedělají nejlíp, ale dělají to od srdce.Zní to jako parádní jízda, co? Ve skutečnosti jsem ale popsal takové ty ostrůvky, co ční z přespříliš štědrého moře (dvouhodinová stopáž!) dlouhých rozmluv. Sly se totiž rozhodnul natankovat do svého zásahového letadla novou krev a při honbě za Gibsonem tak úmyslně na dobrou půlku stopáže uklízí starý tým do důchodu a zkouší verbovat nováčky. Je v tom hodně chození s nevýrazným Kelsey Grammerem, hodně povídání a jedna matná akce ve stylu Dannyho parťáků, při které se hodně hackuje a málo střílí. I tohle by ovšem možná šlo prodat, kdyby Sly sáhnul po správném castingu. On ale vlastně ani neměl na výběr. Nepochybuji o tom, že Ronda Roussey v UFC ničí protivníky stejným stylem jako Gina Carano. Tito Ortiz je borec na entou a Kellan Lutz asi má ruce napumpované dost na to, aby uzved náklaďák. Jenže tihle borci na stříbrném ani jiném plátně nemají nic za sebou. Bez charismatu, zkušeností a respektu ze strany publika to prostě nemají kam dotáhnout. Nikdo je odnikud nezná, nic světoborného nepředvedou, protože navzdory dlouhé stopáži na to není čas, a jakmile se do hry vrátí starý tým, jsou kompletně zastíněni, což je dáno i tím, že všichni do jednoho opravdu, ale opravdu mizerně hrají. Je to krásně vidět na snaze o souhru Rondy s Banderasem, která vyzní křečovitě a vlastně i trochu podkopává jejich společnou akční scénu.

V tomhle ohledu se Sly měl inspirovat u Rychle a zběsile, tedy u série, která zvládá nové borce do nových dílů instalovat o poznání efektivněji. Jenže jde často o "hotové" hvězdy, takže nemáte problém je vzít za své. Banderasovi např. stačí dvacet vteřin parkouru s hudbou jak ze Zorra, aby jste se začali spokojeně usmívat. Kellan Lutz naproti tomu nezíská vaše sympatie ani po dvaceti minutách před kamerou. Sly si bohužel počíná až příliš často jako zedník, který se snaží vykrýt prázdná místa ve "scénáři". Sem bych mohl dát Arnolda, jak říká "get to da choppa", tady by se mohl objevit Jet, protože bude v Bulharsku jen na dva dny. I proto nemáme čas na jeho choreografii, takže mu dáme do ruky bouchačku a uděláme si srandu z jeho výšky. A je to vyřešený. Povinným zaplácnutím děje smrdí i finální duel Gibsona a Stalloneho, ale tady se dalo očekávat, že Mel bude víc mlít pusou než rukama. Doby vyčerpávajících bitek jako v první Smrtonosné zbrani jsou holt pryč.  

Tohle všechno si mohl Sly uvědomit a vyrobit závěrečný souboj třeba se Stathamem a Snipesem (oba si trochu zakopou, ale není to žádná sláva), kteří by se postavili... hmm... Tony Jaa, Iko Uwais, Cyril Raffaelli? Tahám to jen tak z rukávu, ale prostě by to mohla být tečka, která by vyřešila nedostatek mlácení holýma rukama. Jenže Slyovo ego by to nedovolilo, prostě musel mít rvačku, i když neměl vhodného protivníka. A znovu musel hrát toho dobráckého medvěda, co se snaží dát všechny dohromady. Jasně, je to strop, o který se ambice filmu vytrvale mlátí, zvlášť když si ne všechny "cihly" ve Slyově dějové zdi nedovedou stejně poradit s přiděleným časem před kamerou. Tady bych chtěl znovu vyzdvihnout nenápadného Lundgrena, kterému stačí pět sekund statického záběru a hra s obočím. Ten člověk je génius!

Přehrajte si trailer
4.8.2014 15:00

Když vám tři týdny před premiérou uteče na internet DVD screener, tak nějak můžete tušit, že ani ...

Už jsem se zase přistihnul, že to vlastně chválím. Přitom nejde nevidět, čím vším ten film mohl být a není. Líná práce s postavami, stále stejné bulharské exteriéry, mizerné CGI, čím dál tím větší počet kloubních náhrad a očividných doublů v akrobatických scénách. Absence směru či cíle, prostě jen touha natočit ještě pár kilometrů, než přestanou stačit i všechny ty filmařské podvůdky, které nás udržují v kondici. Jenže... já mám pořád pocit, že je to všechny hlavně baví. Možná to nedělají nejlíp, ale dělají to od srdce. A na to jim rád přispěju. A až v tom to srdce bude chybět? Spolehlivě to poznáme, poprvé to totiž nebude jen solidní trojka. Bude to průšvih za pět a zřejmě definitivně bez šance na reparát. Tuhle minelu ale zatím Stallone nevyrobil. A já vlastně doufám, že se jí nikdy nedočkám.