Akčních dědků máme v kinech v poslední době docela dost. Expendables nedávno vyrazili na svou třetí misi, která byla docela povedená, a Liam Neeson dnes patří mezi největší akční hvězdy, i když o to možná ani moc nestál a došlo k tomu jaksi omylem. Každopádně jeho trojku 96 hodin uvidíme už za pár měsíců. No a teď je tu Denzel Washington.

Equalizer: FOTOGALERIE

Jeho Equalizer není pokusem svézt se na vlně akčně-dědkovských thrillerů. Předělávka seriálu z osmdesátých let se totiž v Hollywoodu chystala už pár let a dlouho se kolem ní točili Russell Crowe nebo režisér Zrození Planety opic Rupert Wyatt. Nakonec však skončila v rukou Antoina Fuquy, člověka, jenž bude asi do smrti machrovat tím, že natočil Training Day, který to dotáhl i na Oscary. A i když tehdy odvedl dobrou práci, tak nějak všichni tuší, že za úspěch a kvality filmu byli zodpovědní spíš herci a scenárista David Ayer než režisér. Ale to je celkem fuk. Equalizer totiž Fuquovy překvapivě sedl.

Jednoduchý příběh o stárnoucím chlapíkovi zaměstnaném ve skladu v Baumaxu nebo v něčem podobném, jenž má ovšem minulost, za kterou by se nestyděli ani hrdinové Stevena Seagala (učitelé historie, kteří před tím makali pro CIA a tak), na první pohled působí jako béčko. A na druhý vlastně taky. No, ono to béčko zkrátka je, ale svým způsobem parádní. Pomalu budovaná atmosféra a dlouhé čekání na akci dost připomíná thrillery ze sedmdesátých let, kde bylo vždycky dost času na to, aby si hrdina a s ním i diváci vychutnali celou situaci, pečlivě se připravili, a pak vymalovali kancelář plnou cynických pasáků a druhořadých gangsterů jejich krví.

Tvůrci informace o hrdinovi dávkují velmi pozvolna, a i když každý, kdo někdy v minulosti viděl nějaký akční film, asi dokáže odhadnout, že se Robert McCall neživil jako řidič hovnocucu, funguje to skvěle. Tenhle (super)hrdina skutečně nechce zabíjet. Chápe, že tak po sobě zanechá stopy a že policie ani další gangsteři se na jeho konání nebudou koukat s nadšením. Navíc zkrátka ví, že vzít člověku život není žádná sranda, takže vždycky dává protivníkům šanci napravit to, co provedli, pak jim zláme ruce a teprve v posledním kole dojde na ubodání vývrtkou. McCall je vůbec zajímavá postava. Moc se o něm nikdy nedozvíme, stačí však pár detailů, jako jeho posedlost časem nebo pořádkem, a člověk tak nějak tuší, že před ním stojí někdo, kdo se sakra snaží vypadat jako normální padesátník, ale prostě mu to nejde. Protože normální padesátník není.

Pomalejší tempo je tu navíc v hodně zajímavém kontrastu s Fuquovou vizuálně našlapanou režií. Jestliže by scénář a neokázalá, ale praktická akce obstály před třiceti nebo čtyřiceti lety, vizuálně Equalizer stojí pevně v současnosti. Fuqua umí ve správný čas použít zpomalovačku nebo žlutě zabarvený filtr tak, aby vám připomněl, že ten pán, co trpí nespavostí, čte Hemmingwaye a pomáhá tlustému kolegovi s dietou, dokáže během jedné jediné noci položit na lopatky impérium ruského mafiána číslo jedna. Ten kontrast dvou přístupů funguje skvěle. A i když se příběh dá odvyprávět dvěma větami a film má podezřelých 131 minut, díky odskokům od hlavní dějové linie, kdy McCall vyrazí srovnat do latě zkorumpované policajty nebo nebezpečného zloděje, se tu pořád něco děje.

Přehrajte si trailer A skvěle to graduje. Stačí se zaposlouchat do hudby, která zpočátku působí klidně a pohodově a ke konci vám i díky ní adrenalin teče ušima. Závěrečná dvacetiminutovka, kde si to Denzel Washington rozdá s ruským zabijáckým komandem a naznačí, že v mládí hodně koukal na MacGyvera a že nakupování v Obi může být celkem sranda, je boží. Finále je napínavé, brutální a i když dělá z McCalla víceméně Supermana, skvěle si ho užijete.

Bylo by celkem snadné naházet na film špínu za to, že je vlastně hrozně jednoduchý, neoriginální a s logikou si tu nikdo moc neláme hlavu. Na druhou stranu takhle nekomplikovaných a čistých thrillerových pecek jsme v posledních letech zas tak moc neviděli. Pro fandy drsnějších chlapských podívaných jde o naprosto ideální materiál, kde všechno šlape tak, jak má. Co byste chtěli víc?