Ač netíhnu ke klasice, ač mi herecké jméno Henry Fonda asociuje lahodný sýr s plísní na povrchu a extra porcí oliv uvnitř, nechal jsem se touhle nervy drásající historkou z jedné místnosti bez problémů unést. Tímto děkuji Civalovi za půjčení ošoupané VHSky a slibuji, že mu ji konečně po letech vrátím ;). Ano, Dvanáct rozhněvaných mužů je přesně oním filmem, o kterém si stále říkáte „někdy, až bude nálada…“. Chtěl bych vás navést na následující myšlenku: Pokud se vám náhodou doma film někde válí, onu náladu máte právě teď. Famózní celovečerní debut Sidneyho Lumeta totiž stojí za to a bude vás bavit více než všechny současné filmy v kinech dohromady.

Krátké, úderné stylistické cvičení se silným chuťovým jazykem – to je dvanáct rozhněvaných mužů v černobílém filtru, za obrovského dusna střídaného vydatným deštěm, v kontrastech denního světla a kužele vtíravé žárovky rozčesávající padající tmu. Pomyslná válka jednoho proti všem se mění v sérii urputných psychologických bitev bazírujících na zdánlivých maličkostech; Právě ony posléze způsobují měnící se počty hráčů v jednotlivých manšaftech. Barvy mistra verbální komunikace Davise očekávatelně hájí čím dál tím více mužů, ale i ve chvílích, kdy se zdá, že už má téměř vyhráno, dopadne na stůl další pádný argument a vše se vrací na startovní čáru. Divák dostane malý čas na oddych, který si vyberou i oni – pánové z různých koutů města a společenských vrstev, jejichž jedinou společnou vazbou je ono cigárko u okna a sada nezávazných řečí o ničem… Ale pak už zpět do boje, jde přece o život mladého chlapce! Nechají mu ho zkazit hloupými předsudky a nenávistí k mladým delikventům, či se bez emocí zvládnou probrat horou zjevných faktů, které v soudní síni neprávem vyšuměly? F

ilm neskýtá mnoho překvapení a dopadne přesně tak, jak si myslíte. Ale způsob a pečlivě dávkované tempo vyprávění (zvrat-popření-zvrat-oddych) z něj přesto dělají překvapivou podívanou plnou chytrých „twistů“ a situací, u nichž si prostě řeknete „wow“. Přestože snímek vznikl už téměř před padesáti let a možnosti realizace filmových skvostů od té doby plynule rostly po geometrické řadě, zůstává Lumetova soudní výpověď filmem, který zabere na diváka v kterékoliv době. Podchycuje totiž podstatu univerzálního filmového jazyka – jednoduchý scénář a skvělí herci (mj. i Jiří Voskovec!) rovná se jackpot. Můžete být i průměrný režisér (což Lumet není), ale tohle zabere; Důkazem budiž i 9 let starý remake Williama Friedkina.