Terryho Gilliama a jeho depresivní vize budoucnosti jistě není třeba dlouze představovat. Jak sám režisér jednou řekl, lidstvo si zaslouží být varováno, do jakého kompostu se řítí… Původně jsem se z režisérovy tvorby pro sekci V.I.M. rozmýšlel ještě nad Brazilem, ale je o mně známo, jak nerad se rýpu v historii a duo Willis - Pitt je mému srdci přece jen trochu bližší. Zvláště když oba víceméně hrají proti svým obvyklým typům - Willise známe jako těžkého drsňáka nad věcí, Pitta jako uhlazený sex-idol či sice dramaticky rozervaný, avšak sečtělý charakter (nebo si aspoň nepamatuji, kde jinde by šilhal ;).

Gilliam šije velmi chytrou jehlou, ať už z pozice vizuální mága, který nenaděluje lidstvu jednadvacátého století zrovna pěkné vyhlídky na budoucnost, či z pozice toho, kdo stojí nad herním plánem a diktuje příští tahy. Vzpomínám si jen na málo filmů, kde by byly tak dobře vyřešeny časové paradoxy, kde by do sebe všechny díly skládačky tak fenomenálně zapadly a navíc to člověk po celou dobu sledoval se zatajeným dechem.

Film je prakticky jednou velkou honičkou za něčím, co možná je, ale možná taky ne, titěrným rozborem schizofrenika, který může být taky úplně normální, a malou zastávkou v ústavu připomínající dětskou školku pro předčasně dementní jedince, která by při troše zamyšlení mohla být paradoxně oním prostorem za zdmi ústavu. Krásně se na tom ilustruje filozofie celého tohoto dílka - přestože tušíte mnohé, Gilliam vás ve všem rád tahá za nos. Nonstop. Dělá mu dobře sledovat, jak má diváka omotaného kolem prstu, jak mu zobe fakta z ruky a nechá se slepě vést do undergroundové říše divů. A co je na tom nejlepší, onen divák to dělá rád…

Velkou podporou Gilliamovy audiovizuální taktovky budiž geniální hudební motiv Astora Piazzolly, který jak jednou dostanete do hlavy, pohodlně se tam usadí a už nikdy neodejde. Rozverný režisér se zálibou v hraní si se svými sny stvořil jeden z nejzásadnějších sci-fi milníků pro poslední desetiletku uplynulého tisíciletí a rezervoval si tak prominentní plácek v poličkách zanícených DVD maniaků celého světa. Pokud jste dosud neměli tu čest, kontrolujte občas program a zapněte včas bednu – lokální televize rády omílají tenhle evergreen alespoň s půlroční periodou stále dokola.