John Madden bude nejspíš až do smrti jen „režisérem Zamilovaného Shakespeara“. I když natočil spoustu dalších zajímavých filmů, nikdy se mu nepodařilo vystoupit ze stínu svého oscarového hitu. Podobný problém má i Dluh, který byste mohli v kinech celkem snadno přehlédnout, byla by to však docela škoda.

Dluh: FOTOGALERIE

Tenhle retro thriller se totiž celkem povedl. Pátrání po nacistických zločincích bude na diváky zabírat vždycky, stejně jako lákavý svět špionů. Mezi ty se podíváme hned dvakrát, jednou v šedesátých letech, kdy měla ve východním Německu trojice mladých agentů Mossadu najít a zajmout sadistického chirurga z Březinky, ale také v roce 1997, kdy na povrch vyplují dlouho utajované skutečnosti o tom, že první akce se úplně nevydařila. A agenti v důchodovém věku teď kvůli tomu zamíří opět do akce. Pokud se však těšíte na jízdu ve stylu loňského RED, v němž byl Bruce Willis za mladíka a banda veteránů nakopávala zadky vládním zabijákům, nejspíš z kina odejdete zklamáni. Dluh rozhodně není akční film.

Pokud by se řešil jen hon na nacistického doktora, bylo by vše OK.Madden vsadil na realitu a civilnější přístup, takže trojice mladých agentů ví, že uprostřed nepřátelského území nesmí protivníky likvidovat a že každá chyba znamená smrt nebo přinejlepším kriminál a mezinárodní ostudu. Celá pasáž v Německu je však i přes to vynikající thrillerová práce a minimálně při scéně na nádraží, kdy se hrdinové pokouší utéct, nebo při rozhovorech s charismatickým zajatcem, si nejspíš budete kousat nehty napětím. Scénář Matthew Vaughna a Jane Goldman (ano, tahle dvojka může za Kick-Ass nebo poslední X-Meny) jde spíš po postavách než po laciné akci a je to jen dobře. Navíc se mohli opřít o velmi dobré herecké výkony. Marton Csokas svým charismatem opět upozorňuje na to, že ho Hollywood nespravedlivě přehlíží a Sam Worthington potvrzuje, že má širší herecký rejstřík, než by si člověk po Avatarovi a Souboji titánů myslel. Důchodcovská herecká skvadra odvádí svůj nadprůměrný standard a jen ta Jessica Chastain by přeci jen mohla být o něco výraznější.

Přehrajte si trailer Jako civilní špionážní thriller tedy Dluh funguje výtečně a i závěr, ve kterém si jdou po krku hrdinové s minimálně pěti křížky na krku, šlape žánrově bez problémů. V čem tedy vězí problém? Na první pohled v ničem, při pečlivějším sledování si ale nejspíš začnete myslet, že Dluhu by mnohem víc svědčil formát několikahodinové minisérie. 113 minut není dost na to, kolik témat tvůrci naťuknou. Pokud by se řešil jen hon na nacistického doktora, bylo by vše OK a nikdo by nemusel řešit, že lidé za kamerou měli pravděpodobně mnohem větší ambice. Bohužel vedle hlavní zápletky je tu naznačeno a trestuhodně nevyužito spoustu dalších témat. Trojice agentů řeší vzájemné a dost komplikované vztahy v několika časových rovinách, vyrovnávání se s holocaustem by si také zasloužilo trošku více prostoru, možná homosexualita jednoho z hrdinů a vlastně i ten boj s vlastním svědomím - to vše si vyloženě říká o pečlivější zpracování. Dluh sám sobě podráží nohy tím, že nepokrytě naznačuje, co všechno by se z téhle látky dalo vytáhnout a na co všechno se Madden a spol. z toho či onoho důvodu rozhodli vykašlat.

Dluh je rozhodně dobrý thriller a jestliže v tomto žánru nepotřebujete velké akční scény a epické výbuchy, nejspíš budete na konci závěrečných titulků spokojeni. Problémem Dluhu není to, že by se v něm něco výrazně nepovedlo nebo pokazilo, potíž vězí v tom, že několikrát naznačí, o kolik moc lepší film to ve výsledku mohl být.