Divoši

V kariéře Olivera Stonea se s přelomem letopočtu něco zásadního změnilo – alespoň o tom vypovídá jednoduchá statistika z ČSFD, kde se filmografie režijního titána láme z červené do modré, od snímků výborných, nebo alespoň výjimečných, k těm méně povedeným. Jasně, je nutné to brát s velkou rezervou, ale určitou výpovědní hodnotu mají čísilka, barevné čtverečky a hlas lidu – reflektují totiž to, jak vyměklá dramata na témata politická či celospolečenská Stone v novém tisíciletí natočil, a to, jak se opakovaně míjel se svým publikem (i v případě výborného Alexandra Velikého).

Divoši naštěstí mají blízko k „návratu starého dobrého Olivera Stonea“. Jsou podívanou svižnou, zábavnou, ve sto třiceti minutách audiovizuálně permanentně vtahující. Stone točí i po pětašedesátce s obdivuhodným drajvem, zápalem pro servírování scén, v nichž prýští energie i z těch nejméně výrazných postav.

DivošiFotogalerie

Divoši jsou snímáni s lehkou rukou, jakou by záviděl lecjaký dvacátník, a proto se - vyjma srovnávání s mladými videoklipaři - skloňuje i jméno Tonyho Scotta.

Nástrahou Stoneovy novinky je ovšem to, o čem vypráví. V adaptaci prý značně propracovanější knihy rozvíjí docela přímočarý příběh o trablech více či méně povrchních hrdinů. Filmem provází medový hlas Blake Lively, která si jako krásná O akorát užívá lásky dvou velkých kámošů a pohody na pláži. Jejím největším intelektuálním výkonem je nákup hadříků, snem pak, překvapivě, užívat si lásky dvou velkých kámošů a pohody na pláži. Jen ne v Americe, ale na druhém konci světa. Je celkem logické, že když tohle sexy tělo provází celou story, do kdovíjaké hloubky se nepůjde. A taky že se nejde...

 

Divoši jsou formálně opulentní. Uvnitř si však hrají s jednoduchou báchorkou o dvou parťácích, co si vydělali balík na marihuaně, užívali života, a pak jim cestu zkřížil mocný drogový kartel. Narazili na Divochy a Divoši se museli stát z nich, tak aby přežili a svou životní lásku O (ano, Blake Lively tu nejraději souloží v poloze „sendvič“ s dvěma krasavci současně) zachránili před upálením zaživa. Nebo před nějakou jinou nepříjemnou sexuální praktikou. Žádná velká hloubka, jen prostě nabrat prachy, užívat radosti, a pak je se zbraní v ruce bránit. Můžeme to interpretovat jako obraz facebookové doby, nebo jako pohled na svět, kdy chceme být cool a užívat si teď a tady. Anebo prostě jako drama odehrávající se v rámci hodnotového žebříčku sexy blondýnky, co chce akorát pěkné věci, zážitky a lásku.

 

Každopádně tahle krimi tepe jako jistá mladá jízda, která možná nevidí až za roh, ale rozhodně má koule. Hodně dělají našláplí, většinou barokně rozšafní záporáci (Benicio del Toro i Salma Hayek si své afektované role užívají) a nelítostné výlevy násilí, kdy je lidské zdraví ekvivalentem čistého ubrousku – prostě není problém ho zničit a spálit.

Divoši ale hlavně připomínají Stonea jako režiséra, který pořád jede na úrovni těch nejschopnějších mladíků a ani po letech ze sebe nevytřepal určité buřičství. Byť tentokrát je to rebelství projevováno spíš v postavách, v jejich svobodomyslnosti a v živelnosti, s jakou Stone zvládá jejich osudy vecpat do promítaček.