Hodně českým hercům se podařilo vybudovat si pověst sympaťáka, to není zase tak neobvyklé. Miroslavu Krobotovi se ale povedlo ještě něco víc. Uvažujeme o něm jako o tichém, inteligentním člověku, který „ví svoje“ a ví svoje líp, ostatně se tak profiluje značnou částí zahraných postav. Jeho režijní debut využívající ansámbl Dejvického divadla tedy měl být víc než tradiční českou chcípáckou komedií, jaksi se s tím počítalo. Jenže smůla.

Díru u Hanušovic jsem viděl před necelými dvěma týdny, přesto si nemůžu vzpomenout, jestli v ní byla nějaká dějová linie, nebo opravdu jen Tatiana Vilhelmová dávala všem na potkání. Je až zarážející, jak plynule debutující režisér vstoupil do tuzemské škatulky a usedl v ní bez jakéhokoliv kladení odporu, nebo náznaku obměny.

Krobot tu stvořil další „českou satiru“, tedy satiru oproštěnou od přesahu, dopadu, obsahu a čehokoliv nepříjemného pro diváky. Přehrávající okoukané tváře zrůdně prznící hanácký dialekt tu beze smyslu pobíhají a pitvoří se, aby vytvořily „obraz venkova, jak ho známe“, ale nic z toho nevyvodily a nic tím neřekly, prostě jen bavily Pražáky tím, „jak je to na tom vidlákově roztomilé“ a mimopražským udělaly radost, že si jich zase jednou někdo všímá.

Těch pár nepříjemných momentů s náznakem myšlenky se vždy nakonec vztahuje na těžko uchopitelný princip „tak to v životě chodí“, nikdy za nic nemůže někdo konkrétní a nelze proti tomu cokoliv dělat. Těžkosti se dají jenom pasivně přijmout a přehlížet, jde tedy o stejný princip, jaký nám naši filmaři s úsměvem ve tváři servírují už desetiletí a už to není vtipné ani smutné, jen otravné.

Krobot relativně zvládá ilustrovat. Jenže zastavit se u vykreslení nějakého prostředí a nedodat obsah je jako nadesignovat v počítačové hře dokonalý svět, ale zapomenout ho doplnit seznamem questů. Takže se po něm sice můžeme procházet a říkat si, jak pěkně vypadá, ale tím zábava končí. Jde o velký nešvar českých filmů a jakkoliv už Krobot nejspíš není ve věku na rozpoutání filmové revoluce, rozhodně se nesleduje příjemně, jak se v našem kinorybníčku vesele vyčvachtal, ale neudělal v něm ani vlnku.