Cival

Jackie Chan ještě žije a Johnny Knoxville to na plátně pořád zkouší, to jsou dvě základní informace, které si z téhle ukázky odnesete. Jejich mezinárodní buddy spojení je příkladem klasického kalkulu v kontextu druhořadé videoprodukce, jejíž upoutávka je sice řemeslně celkem OK, jednotlivé scény ale vyznívají tak strašně oldschoolově, až si musíte zkontrolovat letopočet v kalendáři. Zpomalovačky z bitek sahají až někam k osmdesátkám, celkové ladění filmu do devadesátek, což vás bude překvapovat jen do chvíle, než zmerčíte, že na režijní sesli dřepí padlý Renny Harlin (Smrtonosnou past 2 a Cliffhangera natočil před více jak dvaceti lety). Svoje fanoušky si ale i tenhle videovýplach najde.