Redakční kolega imf by mohl napsat knihu o tom, jak je těžké natočit u nás solidní bojový film a dostat ho k lidem. Pro spoustu diváků je pořád Jackie Chan synonymem zábavy pro méně inteligentní filmové fanoušky a neupadající oblíbenost buclatého Stevena Seagala naznačuje, že český konzument si snad v tomhle žánru ani moc vybírat nechce a je spokojený s tím, co je mu naservírováno. A přitom to vypadá, že i u nás se dá natočit něco, co tlustého aikidistu s klidem pošle do filmového pekla. Den draka se pochopitelně rozpočtem ani přístupem tvůrců nemůže rovnat tomu, co by se natočilo v Hollywoodu a za hollywoodské peníze, přesto to však vypadá, že Michal Reich se obklopil hodně šikovnými lidmi, kteří se umí porvat, a že choreografie nevypadá jako „tak tam naběhněte, dejte si jako po hubě a pak to střihnem.“ Z upoutávky na Den draka je sice cítit fanouškovský přístup, ale zároveň už to celé vypadá jako profesionální práce, za kterou se nikdo ze zúčastněných nemusí stydět. Samozřejmě jsme viděli v žánru lepší věci, ale i tak působí tahle ukázka moderně, zábavně a dravě. A to se u českého filmu moc často nestává. Každopádně ty tři hvězdy jsou tentokrát zasloužené a člověk si je nemusí sám před sebou obhajovat frázemi o tom, že je to české a že to tvůrci určitě mysleli dobře.