Norský režisér Tommy Wirkola je mi nesmírně sympatický. Ostruhy získal u parodie na Kill Billa, pak natočil horor o zombíe nacistech Mrtvý snih a díky němu se podíval do Hollywoodu, kde se podepsal pod podle mnohých ne úplně dobrou ale hodně zábavnou podívanou Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic. Možná netočí úplně špičkové filmy, nadšení a nasazení se mu však  upřít nedá. Teď do našich kin vstupuje pokračování Mrtvého sněhu s podtitulem Rudý vs. Mrtvý. A ukazuje tu, že se ještě jako režisér-fanoušek zdaleka nevyčerpal. 
 
Přiznám se, že první Mrtvý sníh mě trošku zklamal. Humoru bylo méně, než tvůrci v trailerech slibovali, a jako horor to sice jakž takž fungovalo, ale krom nemrtvých nácků tam nic zvláštního nebylo. Dvojka jde ovšem jinou cestou. Úplně jinou. Oba díly Mrtvého sněhu jsou rozdílné asi jako první a druhé Evil Dead Sama Raimiho. Zatímco poprvé tvůrci zkoušeli skoro až regulérně děsit, ve dvojce se na to vykašlali a vytasili se s humorem. U Evil Dead se hádky o tom, jaký přístup je lepší, vedou dodnes. U Mrtvého sněhu dvojka jedničce nakopává zadek zcela s přehledem. 
Změna stylu je patrné hned od začátku. Martin, jediný přeživší z jedničky, se kvůli nacistickým vykutálenostem musí vyrovnat s tím, že místo vlastní ruky má hnátu Herzoga, velitele nemrtvých Němců. A ta pazoura ho neposlouchá, takže kdokoliv se k němu přiblíží, okamžitě skončí s rozdrcenou hlavou nebo vytrhanými střevy. A je to legrace. Na horor se tu už nehraje, není proč. Wirkola hned od začátku hází na diváky jednu mrtvolu za druhou takovou rychlostí, že by se za to nestyděl ani John Rambo ve své čtvrté misi. Martin trhá lidem končetiny, náckové uživují nemrtvé a jejich armáda v čele ukořistěným tankem likviduje celé skandinávské vesnice včetně dětí na pískovištích, na scénu nastupují nemrtví Sověti (ti jsou hodní) a všechno směřuje k božímu finále na fotbalovém hřišti, do něhož se ještě zapojí parta neschopných policajtů a trojice amerických nerdů vydávajících se za lovce zombíků. 
A je to celé děsná hlína. Wirkola dostal k dispozici víc peněz a využil je do mrtě. Měřítko destrukce a násilí jsou mnohonásobně větší než v případě jedničky a režisér se navíc pokouší poměrně úspěšně každou akční sekvenci natočit malinko jinak. Bleskové likvidace nic netušících Norů, k nimž do koupelny napochoduje parta nemrtvých a ubodá je ve vaně, jsou vtipné pokaždé a a finálová konfrontace, v níž se rve tak sto lidí, zombíky „oživuje“ nacistický lékař a hlavní hrdinové se vzájemně prohazují stropy v typicky kýčovicých severských dřevěných domečcích, jsou jednoduše pastva pro oči. Wirkola se pravděpodobně v dětství hodně koukal na Braindead nebo Od soumraku do úsvitu a prostě se baví. Je to divoké, zvrácené, brutální, dětinské, kruté a vašim rodičům se z toho nejspíš zvedne kufr a začnou uvažovat o tom, že vás pošlou na prohlídku k psychiatrovi. Ale je to strašně zábavné. 

Přehrajte si trailer
18.9.2014 9:15

Tohle je prý jedna z těch dvojek, která je zábavnější než jednička. Což je jednak moc dobře, hlav...

Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý se s ničím nepáře. Hned na začátku jasně ukáže, s jakými kartami chce hrát, a pak jen víc a víc přidává na brutalitě a černém humoru. Chápu, že u podobného typu filmu se dost těžko obhajuje takhle pozitivní číselné hodnocení, ale pokud vám přijde alespoň trošku vtipná scéna, ve které nemrtvý nacista vytáhne z člověkau střeva, nacpe je do nádrže tanku a jejich druhý konec do autobusu, odkud chce přečerpat naftu, budete nadšení. Pokud ne, tak asi ne. Druhý Mrtvý sníh míří na specifické publikum a tomu dá všechno, po čem touží. Na ty ostatní Wirkola a spol. kašlou. Díky bohu za tenhle přístup. Režisérů, které jejich práce takhle očividně baví, je totiž zatraceně málo.