Romantická komedie od Working Title, Londýn a Rose Byrne... trojice magnetů, které stahují lačné dívky z butiků a kaváren, přičemž někteří mladíci jsou do tohoto silného víru stažení též, lehkovážně se domnívající, že je čeká nějaká curtisovina. Jenže místo Lásky nebeské se dostaví Láska nehezká - křečovitě přisprostlá variace na Apatowa, komplet s ošklivými, divně oblečenými a extrémně nesympatickými lidmi.

Ne, dělám si legraci. Apatow alespoň tu a tam zvládá vzbudit k člověku sympatie k chrochtajícímu a věčně opilému Rogenovi nebo odkvétajícím čtyřicátníkům. Prostě cítíte, že to má odžité a jen na plátno sype historky z vlastního okolí. Tady jsme bohužel svědky průhledného napodobování, které bolestně nesedí do londýnských kulis. Je to prvoplánovitostí nadávek, které ze sebe postavy vyloženě nutí v krátkých dávkách, asi jako když po majestátné kalbě sypete do záchodu pod tlakem něco, co mohlo, ale nemuselo být tuňákovým toustem? Nebo jsou ti herci opravdu tak mizerní? Za celou dobu jsem to nedokázal určit, ale několikrát se mi chtělo prostě a jednoduše odejít. Nemohoucnost scenáristy a režiséra Dana Mazera, který obvykle pracuje se Sachou Baronem Cohenem, byla spíš k pláči. Evidentně neměl k ruce improvizačního génia a dadaisticky přepjaté charaktery, takže musel natočit něco ze života. Historku o dvou lidech, co se asi zamilují, určitě vezmou, a do roka se začnou nenávidět, podvádět a myslet na rozchod.

To je široká a celkem vděčná premisa, ze které lze vyrobit laskavou nebo crazy komedii. Jenže tady se za pomoci extrémně debilních a předvídatelných gagů (rodiče nám koupili digitální fotorámeček, ale mezi fotkami z indických trhů je i náš anál a óbéčko) celé to pitvoření šourá spíš k ušlápnuté tragičnosti Čtyř pohřbů a jedné svatby. V kombinaci s hrubozrným rádobyamerickým humorem tahle ambice přestává fungovat už po úvodních titulcích a navíc... ústřední postavy jsou extrémně nesympatické. On je ukázkový debil, ona je docela hezká, ale v podstatě vědomě mu zkouší zahnout s bohatým dědicem firmy na bělidla a rozpouštědla. Nevím, jestli celý film zaplatili rozvodoví právníci, ale rozhodně to tak vypadá. Celou dobu je vám naznačováno, že ti dva spolu nebudou šťastní. A na konci má divák bohužel pocit, že nebudou šťastní s nikým a nikdy. Na celé zápletce vás ale nezaráží hloupost a povrchnost postav, spíš fakt, že jsou ochotné spolu sto minut vydržet pohromadě.

Tenhle žánr je v míse a někdo ho znovu a znovu splachuje, aby ho poslal do ještě větších...Je to jako když v roztahaných televizních detektivkách někdo něco hledá a má to přímo před nosem. Chce se vám to křičet, nebo popadnout a omlátit hrdinovi o hlavu. Pragmaticky uvažující lidé v dnešní otrlé době, kterou nám snímek tak ochotně prezentuje, by situaci vyřešili rozvodem během pěti minut. Jenže oni váhají a čekají co by tomu řekli příbuzní. A to prosím po scénách, ve kterých rodiče vidí jejich pornofotky z dovolené, babičce je opakovaně lascivně ukazováno na pohlavní orgány a ženich je svým nejlepším kamarádem opakovaně označován za největšího prasáka v celém Londýně. Minimálně postavu Rafe Spalla - ženicha a hlavního borce - zkrátka všichni považují za totálního dementa a základní otázkou, položenou hned několikrát v průběhu filmu, jest proč ho někdo (...kdokoliv) nepřetáhnul lopatou, nenařezal na malé kousíčky a neprodal na váhu do libovolné indické restaurace (a že jich v Londýně je). Potíž je, že ostatní postavy příliš nezaostávají, takže jim jejich utrpení přejete. Ani tady vás ale Dan Mazer neuspokojí. Když už to začne vypadat, že jeho nudně natočený, napsaný a zahraný film chytne alespoň trochu slinu a pořádně hrdiny profackuje, schytá to vlastně jen jedna holubička. A i ta to pak rozchodí. Celkový počet mrtvých je tedy nula. A to je velká škoda.

Přehrajte si trailer Dávám tomu rok je tedy jen zbytečně přisprostlá a naprosto zbytečně depresivní sonda do životů lidé, kterým byste nezvedli telefon. Jsou to přesně ti, kvůli kterým každý den blahořečíte za vynález mobilu. Víte totiž předem, kdo volá, a můžete se podle toho zařídit. Svůj velký trumf, který si chystá celý film (není to spoiler, spoilerem už je samotný název) ovšem místo all-in ustřelí do foldu na poslední chvíli. Místo abyste cítili zadostiučinění za neštěstí těch lidí, co vám poslední dvě hodiny kazili náladu, je vám jich spíš líto, a pak sebe... a pak všeho. Tenhle film je polibkem smrti, pokud zrovna u sebe nemáte nějaké prášky na dobrou náladu. A ještě horší je to v kontextu upoutávek, které uvidíte před ním. Martin a Venuše, Velká svatba... Jo, už je to tak. Tenhle žánr je v míse a někdo znovu a znovu splachuje, aby ho poslal ještě níž. To, že nejlepší romantikou poslední doby je snímek Warm Bodies, ve kterém Teresa Palmer randí se zombie, asi něco naznačuje. Rom-com je mrtvý, přátelé. Běžte radši na granáty metajícího Butlera.