Vrátili se (nejen) pro vaše peníze a už zase je jich víc (ne že bych je počítal, ale název to tvrdí). Nejlépe obsazený sequel letošní sezóny s nejohranější zápletkou letošního roku - zlej chlápek jim "zinfarktoval" kámoše a jeho obludný hotel hází stín na jejich bazén. Ten teda něco zažije.

A vy ostatně taky, pokud se rozhodnete pustit Dannyho "třináctku" do svých zorniček. Hodně při tom záleží na vašem přístupu. Vítáte staré známé, nebo jsou to pro vás cizí lidi, kterým třeba dáváte opakovanou šanci a chcete, aby vás konečně přesvědčili o své výjimečnosti? Obyčejně se na premiéry nijak nepřipravuji, ale v tomhle případě jsme si za Dannym zašel a znovu s ním prožil první dvě dobrodružství. I po letech je všechno při starém - jednička skvěle funguje, dvojka je vykolejené dítě, které staví křivé bábovičky a znásilňuje v záři "lejzrů" Bruce Willise. Ne že by na tom filmu nebylo co chválit, tihle herci nemají u svých jmenovek sedmiciferné sumy jen tak. Všechny argumenty žaloby lze poslat na adresu jediného člověka - Stevena Soderbergha. Ten se nechal při natáčení dvojky opít vlastní svobodomyslností a "spláchnul" tak Dannyho parťáky "jen"do oblasti snesitelného průměru. To by byla nutná historická lekce. teď se mrkneme na zuby třetímu dílu, který v letošní sezóně může a nemusí potvrdit trend sequelových krizovek.

A nestalo se tak. Klidně vám to prozradím hned, protož jste si už stejně sjeli dolů a podívali se na hodnocení. Nesnažte se nám s hranou vážností tvrdit že nikoliv. Dělá to každý, vyjma robotů a vybraných kuchyňských spotřebičů. Ta sedmička je navzdory pověsti našich hrdinů skrz naskrz poctivá a snese opakované testování (což se bohužel např. o Spider-Manovi 3 rozhodně říct nedá, sorry Parkere). Soderbergh má velké štěstí, že operuje se silnými charaktery a opakování situací navozuje v jeho případě jakýsi dojem odkazu či pocty, nikoliv vykrádání sebe sama. S úsměvem na tváři tak budete sledovat, že Matt Damon je pořád stejný ťulpas, Don Cheadle je chlápek, kterého byste okamžitě vzali na pivo, Brad Pitt pořád něco "žere" (určitě to má už od jedničky ve smlouvě, ten kluk si umí zařídit role) a George Clooney je prostě pan frajer, ať už se do záběru postaví jakkoliv.

I když se díl od dílu víc "ztrácí" ve prospěch týmu, nikdo nemá šanci ho opravdu zastínit. Ani Andy Garcia jako nemesis z prvního dílu, ani Al Pacino jako nový záporák. Nebudu komentovat jeho vlasy a pochválím jeho lasvegaský hotel, ve kterém tiká nejmodernější bezpečnostní systém s umělou inteligencí a jenž se uchází o exkluzivní hoteliérskou cenu Pěti diamantů. O existenci obojího se může obávat, když si na něj Danny zasedne. Ano, znovu se bude plánovat, znovu se bude loupit a znovu to bude ohromná legrace. Novinářští cynikové jako já klidně mohou přiznat, že to nečekali, ale Soderbergh se uklidnil a stylem se vrátil spíš k jedničce. Někteří v tom mohou vidět měknutí a nevýrazný výsledek, ale... po Spideym, Shrekovi a Pirátech nabízí Dannyho parťáci něco velmi cenného - jsou "stejní" jako jejich starší bratříčkové.

Stejni v tom správném slova smyslu. Všechno tu funguje na stejném principu a se stejnou lehkostí jako dřív. Přiznejme si, že sequely do jisté míry potřebujeme, protože své hrdiny nechceme opustit. A Dannyho třináctka v tomhle případě funguje jako nová epizoda oblíbeného seriálu, u které jednoduše víte, že hrdinové udělají tohle, tamto a ono, aby na konci odešli do slunce, protože sezóna je v plném proudu a jim se v podstatě nemůže nic stát. V záloze je ještě spousta dalších dílů, no ne? Někomu to může připadat svazující, ale všichni víme, že Dannyho číslovky jsou VELMI uvolněné filmy, do kterých si George Clooney a Brad Pitt jdou jen tak pokecat před Soderberghův objektiv, než aby opravdu hráli (a Brad se jde hlavně najíst, jak už jsem naznačil). Ta nenucenost je vidět i tady, i když takovému Al Pacinovi o ní asi zapomněli říct. Ale netrapte se jeho seriózním hraním, je stejně nedůležité jako jeho postava, která sice pouští hrůzu, ale ve skutečnosti jde jen o "panáka", který v závěru nepřítomně sleduje, jak se mu hroutí celé impérium. Přesně v tom stylu jaký byste čekali. A budete se bavit PROTO, že jste to čekali. Zní to možná až příliš jednoduše, ale jak říkají Američani: "Nespravuj, co není rozbité".

A hlavně neřešte, proč to funguje. Pro Soderbergha je asi třináctka šťastné číslo, protože tu všechno zapadlo na své místo. Nic víc, ale ani nic míň. Dvěma slovy by se to dalo charakterizovat jako naplněná očekávání. Pro někoho to může znamenat šestku, pro jiného devítku, záleží na vašem vztahu k téhle partě, protože tenhle druh filmu skutečně stojí a padá s postavami. A s těmi je pořád ještě legrace. Nenabádám Soderbergha k tomu, aby točil čtyřku, ale zřejmě bych si na ní zašel. Jen tak, ze známosti...