Kolik asi za rok vznikne malých filmů o tom, jak normální lidé řeší normální životní trable? Víc, než je člověk schopný ukoukat. Tudíž je třeba menší selekce. A ať už ji provede jakkoliv, tvorba Mikea Leigha vám skoro vždycky spadne do skupiny "proč se nepodívat, nejspíš to bude sakra dobré". Další rok, letos nejlépe hodnocený film na festivalu v Cannes, není výjimkou. Příběh dvou postarších manželů, které hodně navštěvují přátelé i jejich syn, u nás kupodivu uvidíme už v prosinci. A s takovouhle propagací by si měl v pohodě najít svoje cílové publikum. Minimalistický mezinárodní trailer se rozhodl nesázet na tunu rozverných prupovídek, jak bývá u tohohle žánru zvykem, nýbrž z velké míry nabízí jen emocemi nasáklé obrazy a celkem vkusně přihazované pochvaly od kritiků. U mnoha jiných filmů by to asi moc nefungovalo, z Dalšího roku ale při tomhle přístupu vyzařuje velká režijní jistota. A hereckému ansámblu v čele se zarostlým Jimem Broadbentem nemáte problém uvěřit každou prokoukanou vteřinu. Závěrečné humorné pošťouchnutí také funguje, tahle pocitovka si tak v klidném tempu dojíždí pro tři hvězdy. Méně je někdy opravdu více.