Bennetovi jsou slušní francouzští katolíci. Rodiče jsou typičtí středostavovští konzervativci z venkova, jejich čtyři dcery dělají kariéry ve městech. Běžná rodina, jakých jsou ve Francii desetitisíce. A do rodiny nedávno přibyli tři zeťové – žid, muslim a Číňan. Ne že by byli staří Bennetovi nějací rasisti, jen zkrátka chtěli mít alespoň jednu svatbu v kostele. A to se jim teď splní, protože nejmladší si našla katolíka… jenže černého. To už je poslední kapka. Samozřejmě, nejsou rasisti, ale…

 

Co jsme komu udělali? předchází pověst jednoho z nejúspěšnějších francouzských filmů nejen letošního roku, ale i všech dob. Úspěšný byl i v Belgii nebo v Německu. Důvod je prostý – snadno přenositelný příběh, který si mohli v těchto silně multikulturních zemích prožít všichni přistěhovalci s rodiči své nastávající. Chyby jsou přitom na obou březích, z čehož bohatě těží i francouzští tvůrci. Stačí nevinná poznámka o Palestincích/Tibetu/burce u večeře a už je oheň na střeše. Předsudky o tom druhém mají nejen majority o minoritě a naopak, ale i minority o minoritách. V Co jsme komu udělali? jsou proto nejzábavnější právě vzájemná hašteření mezi „Kohenem“, „Arafatem“ a „Jackie Chanem“. Herci se toho zhostili na výbornou. Jakkoliv se kromě Christiana Claviera v roli mírně xenofobní hlavy rodiny a Pascala N’Zonziho jako jeho černého protikladu nemůžou moc předvést a víceméně jen dělají dvěma veteránům křoví.

 

Přehrajte si trailer
17.9.2014 1:54

Christiana Claviera jsem jinak než v kůži Asterixe už léta neviděl. Tenhle klaun to tam ale pořád...

Kdekdo (jako například já) se obával, že bude slibná výchozí zápletka pohřbena sluníčkovým balastem, jako se tak stalo v Nedotknutelných. Že se bude chvíli dělat neuctivá sranda a pak se přehodí výhybka a nesourodé postavy k sobě budou dojemně hledat cestu. Naštěstí tomu tak není. Ke smíření sice dojde, ale děje se tak podobně jako ve filmech Francise Vebera na poslední chvíli a s lehkým úsměškem na tváři. Film se podobá spíše klasickým předsvatebním komediím, kde na sebe naráží charaktery zetě a tchána, v tomto případě i zeťovy rodiny. Dochází tedy k mnoha nedorozuměním, přetváření se a malým rodinným dramatům.

Problém tak nastává v nevytěženém potenciálu. Ze slibného tématu se dalo vytěžit mnohem více a tvůrcům jakoby po skvělé úvodní hodince trochu došel dech. Českému divákovi navíc může k plnému docenění chybět znalost francouzských reálií – třeba hláška „Nemůžu být rasista. Jsem gaullista.“ K podobné ztrátě v překladu došlo třeba i v případě vůbec nejúspěšnějšího francouzského filmu všech dob Vítejte u Ch’tisů, který si tropí legraci z naturelu a nářečí obyvatel jednoho z francouzských zapadákovů.

 

Pro národnostně homogenní zemi jakou je Česko navíc působí celá zápletka hodně fantaskně. Tedy ne že by byli Češi rasisti, ale… to jsou všechno věci, které nemůžou nic změnit na faktu, že Co jsme komu udělali? patří k velmi zábavnému zpestření nudného podzimu. Jen tu holt komediální pojetí složitého, ale nám nepříliš blízkého tématu nevyvolá takové debaty jako ve Francii.

Na závěr si ještě dovolím poznamenat, že bych americký remake, který určitě časem přijde (jako v případě všech francouzských hitů), docela uvítal. Pokud se ho ujme někdo schopný.