Dnešní mladí filmoví diváci znají Michaela Cainea jen jako herce, který má dva Oscary, charisma na rozdávání a rád spolupracuje s Christopherem Nolanem. Představit si, že by tenhle sympatický stařík mohl být někdy drsňák srovnatelný s Clintem Eastwoodem, může být proto logicky problém. Chyťte Cartera ale člověku velmi rychle vysvětlí, jak to s tímhle hercem v minulosti vlastně bylo.

Tenhle příběh o pomstě patří mezi žánrové klenoty a jestliže člověk hledá film založený na tom, že hlavní hrdina hodinu a půl chodí, mluví s lidmi, občas někoho zbije a snaží se zjistit, komu má na konci vpálit kulku do hlavy, dostane v Chyťte Cartera tohle všechno úhledně zabalené a voňavé. To ale není ten jediný důvod, proč si slavná gangsterka našla cestu do VIM. Tím důvodem je právě Michael Caine.

Kdyby někdo napojil jeho charisma na elektrickou síť, mohl by osvětlovat celé severní Čechy. Stačí mu jeden jediný pohled a člověku je hned jasné, že s někým takovým by se nikdy v životě do rvačky pustit nechtěl, protože by v tom nejlepším případě skončil v nemocnici, ale s mnohem větší pravděpodobnější mrtvý v nějakém opuštěném dole. Caineův Carter je jedním z největších filmových drsňáků všech dob a právě on je tím důvodem, proč se z tohoto filmu stala žánrová klasika.

To nejlepší ale přichází v momentech, kdy se hlavní hrdina přestane jen zle dívat a začne i konat. S buldočí tvrdohlavostí si jde za svým cílem a je mu jedno, kolik lidí u toho musí umřít. Kašle na svého šéfa a jeho gorily, brutálně likviduje lokální gangstery, bez milosti zabíjí šlapky a bodá bezbranným protivníkům nože do břicha. Jack Carter je hajzl a tři čtvrtiny stopáže se v něm jen vaří zlost a on hledá někoho, na kom by si ji mohl vybít. A když ho najde, udělá to takovým způsobem, jaký se ve filmech moc často nevidí.

Bez Michaela Cainea by byla Chyťte Cartera parádní drsná gangsterka. S ním je téměř geniální.