Tragikomedií Parádně pokecal se Tomáš Pavlíček před čtyřmi lety uvedl na pole celovečerních filmů. Díra do světa z toho nebyla, ale příslib nadějného tvůrce ano. Nyní se zaměřil na tuzemský fenomén chatařství, k němuž přilákal řadu známých hereckých tváří. Třeba Davida Vávru, který se (kromě spolupráce s Tomášem Vorlem) neobjevil na plátně přes deset let. Stojí to za to?

Vávra společně s Ivanou Chýlkovou představují rodiče, kteří hodlají prodat chatu, kam jejich rodina dlouhá léta jezdila. Než tak však učiní, rozhodnou se ještě naposled svolat mladší i starší generace ke společnému víkendu. Během něj se samozřejmě odhalí některá rodinná tajemství, ať už veselá, či tragická. Nečekejme však výrazné dramatické linky, tady jde spíše o vztahy členů rodiny a jejich přístup k životu.

V první polovině si snímek pro sebe krade Jana Synková v roli babičky, která je přesně tak otravná a jízlivá jako obvykle. Později dá příležitost k vyniknutí i jiným a své až troškovsky rozšafné podání trochu zkrotí. Divák si tak může pořádně všimnout i zbytku šikovného ansámblu – Terezy Voříškové, Judit Bárdos, Jana Strejcovského a doslova v poslední řadě i Jana Kačera. Velmi příjemný je i výkon zmíněného Vávry, ačkoli se sklepáčtí milovníci nedočkají další surrealistické polohy; jeho podání otce je velmi civilní, ostatně stejně jako téměř všech ostatních.

Vizuální stránka zachycuje ranou fázi podzimu, kdy slunce a barevné listí nabízejí dostatek obrazových podnětů k vyjádření melancholie a nostalgie, jež jsou spojené s blížícím se prodejem památného místa. Obdobně i hudební složka reprezentuje normalizační a táborákové hity, takže z gramofonu znějí Plavci, Petr Novák či sourozenci Ulrychovi. Prostě všechny atributy klasické české chaty jsou na svých místech, což by mělo potěšit všechny divácké generace.

Na scénáři spolupracovala Lucie Bokšteflová, která má na kontě i trochu nedotaženou, ale rozhodně výraznou Laputu z roku 2015. Ve všedních dialozích se s Pavlíčkem zjevně potkali a takový projev je velmi sympatický; místy dokonce až tak, že Chata na prodej působí jaksi obyčejně. Za touto obyčejností je však patrná linka, která mapuje českou povahu, rodinné vztahy, fenomén chatařství a další témata. Nebudete se od začátku do konce smát (mimo babiččiny výlevy tu zřetelná komika téměř chybí), zároveň se však nedočkáme ani pořádného dramatu. Přesto film jako celek funguje.

Chata na prodej navazuje na tuzemskou tradici Homolkových z hlediska nenápadné satiry. Chaty jsou naším národním pokladem, ostatně stejně jako leckdy pokřivené rodinné vztahy. Není to možná na první pohled patrné, ale proč tato dvě témata nepropojit? Vždyť generační rozdíly se nejlépe vyjevují právě na tom, co bylo pro starší ročníky důležité (a pro mladé už není). Na můj vkus se ve všech těchto ohledech málo tlačí na pilu, takže výsledná obyčejnost vede k tomu, že vám snímek v hlavě dlouho nezůstane. Ale rozhodně patří k těm příjemnějším překvapením letošního roku.