K málokterému žánru přistupují čeští diváci tak militantně jako k pohádkám. Jasně, na Vánoce se zase všichni ujistíme, že Popelka pořád šlape a že S čerty nejsou žerty je pravděpodobně nejnahláškovanější český film vůbec, ale upřímně – v posledních letech to žádná sláva nebyla a jeden Anděl páně na tom nic nezmění.

Zároveň je často slyšet, že vedle hezkých českých pohádek (podívejte se na Z pekla štěstí a zkuste z toho nevkusu nehodit šavli) jsou ty zahraniční hloupé, trapné nebo plné násilí. Norská Cesta za vánoční hvězdou ale ukazuje, že stačí hodit za hlavu patriotismus a člověk hned vidí, že i v zahraničí dokáží natočit pohádkový příběh, jenž bez problémů obstojí i před nejnáročnějším divákem.

Nils Gaup má na svém kontě nominaci na Oscara za hodně povedeného a drsného Stopaře a pár dalších dobrodružných filmů taky natočil, takže zkušenosti má. U své pohádky trošku ubral na brutalitě a na děsivosti, přizpůsobil se mladšímu publiku, ale to, co dělalo z jeho filmů kvalitní podívanou, naštěstí zůstalo. Sympatičtí hrdinové, jimž můžete fandit, solidní výprava, rychlý děj, v němž se děti neztratí a dospělí kvůli němu neusnou nudou, a nějaké to poučení.

Cesta za Vánoční hvězdou je stoprocentní dobrodružná pohádka, která sice originality moc nepobrala, ale na druhou stranu na to se zrovna v tomhle žánru nehraje. Důležité je, že když má přijít napětí, je to napínavé a když humor, tak minimálně úsměvné. Česká krajina, kde se natáčelo, byla využita lépe než u domácích tvůrců a debutující Vilda Zeiner působí dostatečně sympaticky na to, abyste s ní chtěli strávit v kině necelou hodinu a půl.

Film má svoje chyby, občas je vidět, že s penězi se muselo šetřit a záporák působí spíš směšně než zle, ale celkově jde o velmi pohodovou podívanou, na niž děti klidně do kina vzít můžete a v pohodě si ji užijete s nimi. Jak už bylo řečeno – nic originálního nebo nového nečekejte, tohle je až na pár severských prvků víceméně klasická pohádka. Většinu těch českých ale nechává daleko za sebou.

A dabing se mimochodem hodně povedl.