Každý žánr má pár filmů, které inspirují konkurenci a následovníky i dlouhé roky od okamžiku, kdy vstoupily do kin. Málokterý horor měl však takový vliv jako Čelisti. Razítko VIM by si zasloužil každý druhý kousek, pod nímž je Steven Spielberg podepsaný jako režisér, ale Čelisti jsou významné nejen tím, že patří mezi jeho první díla, ale také proto, že když dnes sáhnete v trafice po nějakém levném DVD se žralokem na obálce, nejspíš dostanete jen variaci na tuhle klasiku, která je stará šestatřicet let. A pořád vedle ní ostatní podobné filmy vypadají jako tak trošku retardovaní sourozenci.

Mechanický žralok je i po těch letech mnohem působivější než jeho digitální napodobitelé, ale to, co Čelisti povyšuje z dobrého hororu na absolutní bombu, jsou hrdinové. Celá druhá polovina filmu, kdy náčelník Brody, lovec Sam Quint a vědec Matt Hooper vyrážejí na moře, je jednoduše nezapomenutelná. Spielberg dal dohromady elitu lidstva - drsného a zkušeného rybáře, vzdělaného inteligenta a odhodlaného hrdinu - a postavil proti nim ten nejnebezpečnější stroj na zabíjení, který má příroda k dispozici. Snad hodinu dlouhé zápolení smrtelně nebezpečného zvířete a trojice lidských hrdinů je jednoduše boží. Není to jen člověk proti zvířeti, je to i charakter proti charakteru, Spielberg jde do hloubky a ukazuje nám stará zapomenutá traumata hrdinů, která tváří v tvář boji na život a na smrt se strašlivým protivníkem vyplouvají na povrch.

A že to je nějaký protivník. Z osmimetrového monstra jde strach, protože tvůrci se chytře rozhodli spoléhat na poučku, že to, co člověk nevidí, ho vyděsí nejvíc. Žralok se v celé své kráse objeví až v polovině, do té doby si člověk musí dávat pozor na svěrače jen díky geniální a minimalistické hudbě Johna Williamse a záběrům "z pohledu" monstra. Když začnou bezbranní plavci řvát hrůzou, člověka jednoduše zamrazí.

Čelisti neztratily ani po letech nic ze svých technických kvalit a pochopitelně bez problémů obstojí i po režijní a herecké stránce. Je to vlastně docela úsměvné koukat se na film z roku 1975 a na konci si uvědomit, že od té doby nikdy nikdo nic lepšího nenatočil. A že těch rádoby následovníků je sakra hodně.