Tímto VIM zdravím uživatele s nickem Carlito.;) Do našich půjčoven se blíží The Black Dahlia a proto není od věci zmínit nějaký další majstrštyk z De Palmovy bohaté filmografie. Vždycky mě za srdeční chlopně nejvíce chytala jeho Carlitova cesta, která je v podstatě klasickým gangsterským příběhem, ale De Palma ku prospěchu věci lehce změnil prespektivu a na přesných váhách do ní odvážil dávky lehké romantiky, morality, heroizmu a nostalgie.

Když Calito Brigante vychází po své působivé a zároveň soud zesměšňující řeči z lochu, věří on i my (byť jsme viděli titulkové intro), že teď už bude všechno okay a s poctivou prací dojde nejdál. Jak však naznačuje kouzelná scéna, kdy Luis Guzmán provádí Al Pacina portorikánským slumem: zatímco byl Carlito pět let v klepetech, časy se změnily, dávná přátelství jsou zapomenuta, loajalita je zakázané slovo, každý hraje proti každému a koulí pod sebe. V nových podmínkách se dá životnost "bývalého gangstera" počítat maximálně na měsíce - byť je rozhodnut minulost spláchnout, nevyužívat svých konexí v podsvětí a ani si nevybírat dosud nesplacené účty.

De Palma je stejně jako Scorsese a Coppola fascinován velkými příběhy, životem ulice a násilím. V tomto případě nad ním svítila podobně šťastná hvězda jako u Zjizvené tváře, protože se mu podařilo na plátno uvést neuvěřitelně vášnivé charaktery. Zatímco byl ve Zjizvené tváři Al Pacinův Tony Montana ztělesněním zla, Carlito Brigante je přesně tím typem tragického hrdiny, který zakouší peklo morálního dilematu a musí jednat. Jeho pád je však neodvratný a o to je tragičtější. Protože když ne Calito Brigantemu, komu jinému přát odpuštění a ráj? Jediný moment, špatný timing, lepivá smůla... a bravurně natočená přestřelka u kulečníkového stolu způsobí, že je tam kde nechtěl.

De Palma vás vcucne do svého podsvětí a v okamžiku, kdy se před vámi odehraje závěrečná přestřelka na nádražních eskalátorech (v níž De Palma cituje své Neúplatné i ruskou klasiku, jen kočárek chybí) mu budete ochotni vzdávat božské pocty. A to nejen kvůli trademarkovým kamerovým jízdám. De Palmovi se totiž podařilo vás zahákovat. K jeho cti slouží i krásná emocionální tečka - requiem za ráj. Pokud můžete, neváhejte s návštěvou nejbližší půjčovny ani minutu.

P.S. Jediné co mě na tomhle filmu irituje, je píseň You Are So Beautiful, která IMHO poněkud vyčpěla...