Když se člověk podívá na trailer k filmu Bushwick, nepůsobí extra lákavě. Zápletka se točí kolem invaze do jedné zaplivané newyorské čtvrti a mladé holky, která musí s pomocí stárnoucího bývalého vojáka přežít v ulicích, kde vypuklo peklo. Prostě materiál pro Dolpha Lundgrena a nenáročné fandy akčních filmů. To je ovšem omyl. Bushwick na to jde totiž trošku jinak.

Počítám, že pro spoustu diváků to bude problém, ale pod scénářem je podepsaný Nick Damici a pokud tohohle chlapíka znáte, nejspíš už tušíte, v čem může být potíž. Damici totiž napsal třeba i skvělý horor Země kůlů, v němž trošku nečekaně pracoval se žánrem postapokalyptických filmů a survival hororů. A i u Bushwicku přistupuje k na první pohled zcela béčkové látce dost zajímavě. Představte si něco ve stylu Útoku na Londýn, případně finále Bourna nebo jinou akční jízdu z velkoměsta. Gerard Butler nebo Matt Damon kosí druhořadé záporáky, snaží se najít atomovku nebo hlavního zloducha a zachránit sebe, svět, prezidenta... zkrátka řeší věci, jaké hrdinové řešit musí. No a pak existují lidé, kteří kolem toho Damona či Butlera na zlomek vteřiny proběhnou nebo se pohybují o jeden dva bloky dál. Ti nemají tušení, co se děje, proč se v ulicích střílí, kdo jsou ti maskovaní drsňáci se samopaly a proč po nebi létají ozbrojené vrtulníky. A právě o nich je Bushwick. A hned od začátku se jede naplno. 

Není tu prakticky žádný prostor na seznámení s postavami, už po minutě se objevuje první hořící člověk, následuje výbuch a pak už je to jen chaos. Od začátku do konce. Vyjukaná studentka Lucy a bývalý mariňák Stupe se pokouší jen a pouze přežít. Stejně jako diváci nemají nejmenší tušení, kdo a proč na New York útočí a rychle jim dochází, že mohou umřít naprosto kdekoliv. Klasické akční scény se tu objevují jen výjimečně. Nechci řešit, jestli za to může rozpočet, nebo jestli šlo o záměr, ale ulice Bushwicku se jednoduše promění v bojiště, kdy mnohdy nikdo netuší, kdo a odkud střílí a co se skrývá za dalším rohem. Spíš než akční film tak Bushwick mnohdy připomíná válečné peklo. I když trochu levné.

Režiséři Cary Murnion a Jonathan Milott však mají tenhle zdánlivý bordel pevně v ruce. Spoléhají na dlouhé záběry a snaží se vyvolat dojem, že se vůbec nestříhá, i když se stříhá a člověk má tak pocit, že stojí jen dva metry za hrdiny. Je to celkem efektní i v rámci levného filmu a díky tomuhle přístupu má člověk nakonec i pocit, že by se o Lucy a Stupa měl bát. O postavách jako takových se totiž jinak skoro nic nedozvíme, Bushwick se odehrává v reálném čase a prostor na to, aby si hrdinové sedli a pokecali si, je tu naprosto minimální. Murnion a Milott naštěstí nezaujmou jen kamerou, ale i tím, že zvládají během několika desítek minut přirozeně přejít z thrilleru do žánru válečného napínáku a zakončit to poctivě béčkovým a mnohdy až cíleně úsměvným a absurdním akčním peklem, které připomíná to nejlepší z Johna Carpentera (i díky stylové hudbě) nebo Hillovy kultovní Válečníky. 

Nechci však Bushwick přechválit. Ačkoliv jsem se bavil, na výsledku je skutečně vidět, že by potřeboval pár milionů navíc, protože občas působí opradu hodně levně a nevadila by i nějaká výraznější práce s postavami. Na druhou stranu potěší vidět akční film, který není o hrdinech, ale o obyčejných lidech, kteří nemají ani tušení, že o kus dál pobíhá James Bond nebo někdo podobný a chtějí jen přežít, nebo vyhnat ze svého města armádu agresorů. I tak je ovšem Bushwick stále spíš zajímavá než vyloženě dobrá podívaná. Na druhou stranu až se Damici, Murnion a Milott dostanou k nějakému dalšímu projektu, určitě ho budu sledovat. Talent a nápady tahle parta určitě má.