Čekali jsme proklatě dlouho. Přestože je Karel Kryl stále považován za jednoho z nejvýraznějších tuzemských umělců bojujících s rudou mašinérií, plnohodnotného filmu o jeho životě jsme se v podstatě nedočkali (nepočítáme-li několik menších televizních projektů). Je pro nás malou ostudou, že se popisu této osobnosti nechopil žádný z tuzemských dokumentaristů, ale musela přijít polská režisérka Krystyna Krauze. V koprodukci obou zemí tak vznikl snímek, jaký tu měl být už dávno.

Krauze s Krylem navazuje na své předchozí snímky úzce spjaté s československým prostředím, které se zabývaly Václavem Havlem a Agnieszkou Holland. Vztahy Poláků a Čechoslováků byly propletené nejen v osudech těchto dvou osobností, ale i Kryla. Pohled Krystyny Krauze je rozhodně osvěžující a přináší řadu dosud neviděných rovin. Tahle kapitola jeho života u nás totiž není tak známá, a možná proto je také informačně největším přínosem nového dokumentu. Jinak totiž sledujeme "jen" chronologicky přesný vývoj Krylova osobního života i kariéry od začátků v šedesátých letech až po smutný konec o tři dekády později. To vše s přiměřenou dávkou patosu, která akurátně koresponduje s Krylovými písněmi.

Trochu kontroverze může vzbudit zmínka o Nohavicovi a jeho setkání s Krylem pod taktovkou StB. Přestože si myslím, že honu na Nohavicu jsme si před pár lety užili až až, je dobře, že tam tohle nejvýraznější připomenutí Kryla za poslední dekádu (zdravím Landovy předělávky) zazní. Jeho součástí je i překvapivě přímočarý popis Krylovy osobnosti, které se jinak většina jeho blízkých přátel spíš vyhýbá. Sám Nohavica se ke slovu nedostane, prostor naopak mají třeba Vladimír Merta či Jaroslav Hutka. Jejich výstupy se střídají s obligátními i docela vzácnými záběry z televize, rozhlasu či periodik.

Možná si říkáte, jaký má smysl dnes připomínat písničkáře, jehož tvorba tepala do dávno neaktuálního společenského řádu. Jenže právě opak je pravdou, jelikož se řada Krylových myšlenek ohledně politiky a společnosti ukazuje jako nadčasová. Nechci dramaticky tvrdit, že zrovna teď je ten pravý čas na rozdmýchání rozhořčení z politického vývoje, protože to tak není. Bezohlednost, snaha nevybočovat a sobectví je lidem vlastní jednoduše kdykoli, jak sám Kryl v prvních porevolučních letech zjistil. A tyhle myšlenky je vždy dobré si připomenout.