Žádná ferrellovská komedie v tom pravém slova smyslu se do našich kin ještě nepodívala a i Bratři z donucení míří rovnou na DVD. Ještě před pár týdny bych tvrdil, že to vůbec nevadí. Výsledkem první spolupráce Willa Ferrella a režiséra Adama McKaye byl téměř geniální Zprávař, avšak Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec byla přehlídka extrémně trapných vtipů. Ferrell už navíc letos měl v kinech (těch amerických pochopitelně) velmi nudného Poloprofesionála a vypadalo to, že jako komik se už stačil vyčerpat. Bratři z donucení ale ukazují, že to není pravda.

Film pracuje s jedním jediným a možná až překvapivě jednoduchým nápadem. Will Ferrell a John C. Reilly jsou čtyřicetiletí chlapi, kteří žijí u rodičů a chovají se jako dvanáctiletá děcka. A teď, když mají žít spolu, si začnou dělat naschvály. Jak to celé dopadne je sice od začátku poměrně jasné, avšak obě hlavní hvězdy si velmi padly do noty a je opravdu zábava sledovat jejich řádění. Krom toho je velmi milé, že Bratři z donucení se nesnaží být za každou cenu osobitě vtipní jako v případě Nejrychlejšího jezdce. Při srovnání s ostatními Ferrellovými komediemi jeho novinka vychází jako poměrně neškodná a překvapivě neurážející. Pochopitelně se objeví lidské části těla, které bych vidět nemusel, a na své si přijdou i nacisté a ku-klux-klan, ale i tak jsou Bratři z donucení překvapivě normální.

Režie Adama McKaye je velmi svižná a těch sto minut uběhne jako voda. Geniality Zprávaře sice tato komedie nedosahuje, avšak pořád jde o velmi slušnou práci s minimem vyloženě trapných vtipů. Na druhou stranu momenty, kdy vyprsknete smíchy, tu naštěstí jsou (sám za sebe musím jmenovat „kentaura“). Bratři z donucení pořád sice ještě nejsou tou ideální zábavou pro celou rodinu, ale ze všech Ferrellových komedií má právě tahle nejblíže k označení „nejnormálnější.“

Celkově jde o velmi příjemnou nadprůměrnou komedii, která sice není originální, ale dává dost prostoru oběma hereckým hvězdám. Pakliže vám tedy Will Ferrell a John C. Reilly sedí, rozhodně se Bratrů z donucení bát nemusíte. Dostanete sto minut příjemné (i když možná trošku obhroublé) zábavy a překvapivě i poměrně dojemné finále.