Dávno před tím, než do kin dorazil Neo a vysvětlil nám, že nosit černé brýle je cool, tu byli Bratři Bluesovi. Milovníci parádní hudby, zastánci nevinných a především nenapravitelní průšviháři, kteří si to v roce 1980 rozdali s policií, armádou, nacisty a po zuby ozbrojenou princeznou Leiou. Jake a Elwood přišli na svět čtyři roky před Krotiteli duchů, a patří společně s nimi k tomu nejlepšímu, co v osmdesátých letech vypadlo z hlavy Dana Aykroyda. U nás ale nejsou zdaleka tolik známí, což je velká škoda.

Bratři Bluesovi jsou totiž hudebním filmem, který dalece přesahuje vymezený žánr. V jeho centru jsou dva hrdinové „na misi od boha“, kteří rychle potřebují vyzpívat 5 tisíc dolarů. A tak jezdí z místa na místo a… zpívají. Vtip je ale v tom, že mezi skvělými hudebními čísly nenajdete jen nudnou dějovou vaty, nýbrž nevypočitatelný komediální odvaz, který ukázal, že výbuchy a automobilové honičky nemusíte hledat jen v čistokrevných akčňácích.

Za dvě hodiny se tu jednoduše zničí víc aut než ve většině filmů, které si kvůli tomu pouštíte, a ústřední duo u toho stíhá sypat jednu kultovní hlášku za druhou. U šílených honiček a nadávání jeptiškám do tučňáků ale Bratři Bluesovi zdaleka nekončí, protože si ještě stíhají dělat srandu ze všech stereotypů od country buranů po drsné ochránce zákona. A to nejlepší? Do celé téhle show zapojují obrovský počet známých tváří hudebního průmyslu. Je libo Arethu Franklin? Raye Charlese? Jamese Browna? Ti všichni (a mnoho dalších) přišli přihodit svoji trošku do mlýna, a z téhle nenápadné komedie to udělalo jeden z největších srazů hudebních legend vůbec. Navíc se to v něm hemží i klasickými camey, takže jestli vás třeba zajímá, jak tenkrát hrál Steven Spielberg, víte, kde hledat.

Co se tedy týče slavného ansámblu a velkých poctivých automobilových honiček, jsou Bratři Bluesovi prvotřídní ukázkou filmu, který na začátku osmdesátých let předvedl, kolik si toho můžou filmaři dovolit. Stačilo dost známostí, komediálního umu a odvahy rozdupat žánrové mantinely na prach, a vznikla zatraceně stylová road movie, které můžeme elán a rozsekané nákupní centrum závidět dodnes. Což čerstvě zjistil i Vatikán, podle kterého by tenhle film měly zhlédnout všechny věřící ovečky i přes to, že se v něm pro ostré slovo nejde zrovna daleko. Znáte snad lepší doporučení?

P.S. Pokračování nazvané Blues Brothers 2000 jedničce mimochodem vůbec nedělá ostudu.