Autor: James Newton Howard
Stopáž: 63:16
K nepřeslechnutí: You Fell In Love, Manila Lab, Simon Ross, Magsaysay Suite

Ačkoliv se James Newton Howard nepodílel na posledním dílu trilogie o Batmanovi (Temný rytíř povstal), přesto mu neunikl zásadní letní blockbuster. Tím je akční film Bourneův odkaz - volné pokračování úspěšné série o tajném agentovi, který nejenže postupně odkrývá vlastní identitu, ale je donucen o ní doslova bojovat. Howard sice nahradil Johna Powella (Zelená zóna, Kung Fu Panda), ale nedokázal divákům, resp. posluchačům odepřít tradiční „bourneovské rytmy“. Powell před léty vnesl do světa filmové hudby velmi efektní soundtrack, který kombinuje agresivní a výsostně originální zvuk elektroniky s hlasitými perkusemi a orchestrem. V Bourneově odkazu se dočkáme obdobných postupů, ale i jasného důkazu toho, že kvalita šla o řád dolu.

Ve filmu tvoří hudba významný kolorit, na soundtracku pouze nudí a vyčerpává podezřelou jednotvárností. Mnoho důrazu je kladeno na rytmus, méně pak na melodiku a důvtipnější práci s motivy. Dozvuky původních motivů potěší (You Fell In Love), stejně tak okamžiky, kdy James Newton Howard nekopíruje cizí vlivy, ale „vystupuje“ sám za sebe. Zkrátka chybí génius původní trilogie, kdy stačil letmý syntetický zvuk, aby vystoupilo napětí i pocit toho, že se co nevidět něco šeredně zvrtne. Howardův doprovod je „pouze“ účelný, na míru přesný, avšak bez jakékoliv košaté aktualizace. I zde slouží masivní perkuse a stupňované smyčce jako projev síly hlavního hrdiny a jeho nesmírné dynamiky (17 Hour Head Start, Magsaysay Suite). Tepavá elektronika zase dotváří pocit časové stísněnosti ve scénách sledování a zároveň funguje i jako hudební analogie k technologiemi sešněrovanému světu (Aaron In Chicago, Chem Talks). Howard bohužel není natolik zběhlý v práci s elektronickými efekty, které sice využívá poměrně hojně, nicméně opět bez očividnější snahy pokořit svého předchůdce.

Ve finále nechybí ani Mobyho hit Extreme Ways, který zdobí prakticky každý díl série a stal se neoficiální hymnou Bourneova zmrtvýchvstání. Soundtrack k poslednímu filmu je z celé série patrně nejslabší, což je do jisté míry dáno tím, že se autor zbytečně zavazuje originálu Johna Powella. Tvůrci si mohli dovolit být radikálnější, vzhledem ke skutečnosti, že ve středu pozornosti tentokrát stojí Bourneův kolega. Takhle vzniklo dílo, které jen parazituje na prověřených a slyšených postupech, nepřináší nic nového a původní kompozici se jednoduše nevyrovná. Pro neznalé doporučuji hudbu ke druhému pokračování Bournův mýtus (The Bourne Supremacy, 2004). Brilantně vygradovaný i melodicky rozmanitý soundtrack je exkluzivní ukázkou moderně pojaté akční hudby, které by se samozřejmě dostalo toho nejvyššího hodnocení.

Seznam skladeb:
1. Legacy [2:40]
2. Drone [4:15]
3. NRAG [0:59]
4. You Fell In Love [1:42]
5. Program Shutdown [3:00]
6. Over The Mountain [:51]
7. High Powered Rifle [2:50]
8. They’re All Dead [2:48]
9. Manila Lab [2:40]
10. Wolves / Sick Ric [2:19]
11. Doctor Of What? [4:28]
12. Aaron In Chicago [1:32]
13. Wolf Attack [2:57]
14. Chem Talk [1:35]
15. Flight 167 [3:30]
16. Aaron Run! [1:08]
17. You Belong Here [1:17]
18. Cognitive Degrade [2:49]
19. 17 Hour Head Start [3:51]
20. Viralled Out [:58]
21. You’re Doing Fine [1:18]
22. Simon Ross [1:37]
23. LARX Tarmac [1:45]
24. Magsaysay Suite [3:04]
25. Aftermath [2:49]
26. Extreme Ways [Bourne’s Legacy] - Moby [4:51]