Vít Olmer to má od revoluce hodně těžké. Sice natočil vůbec největší kasovní hit, protože na Tankový prapor přišly víc jak dva miliony lidí, uznání se ale jinak příliš nekonalo. A víc než celovečerní filmy se řešily jeho hádky s pohlaváry v České televize a klesající úroveň nových filmů, jež tvoří fascinující leporelo raně-kapitalistických failů a směšného tápání ohledně nových postupů a trendů (od Nahoty na prodej přes oboje Playgirls až Po Waterloo po Česku je to tučná sbírka). Dvojka Bony a klid vypadá o úroveň zajímavěji než zméněné tituly, pořád tu ale vidíme podivně nahastrošeného Jakuba Prachaře, nešikovné pokusy o cool videoklipový look a celkově nefunkční kombinaci drsných hlášek, odkazů na první díl a výjevů ze života nenažranců z podsvětí. České Mafiány čekat ale nemůžeme, i kdyby nás ten fórek s kozama potěšil sebevíc.
