Rozkošný alibismus. Napíšu romantický příběh na pozadí konce světa, před světem mávám synopsí, vedle které na první pohled vypadá i Pán prstenů jak malé pívo, a jako pojistku za to všechno připíšu "Nečekejte, že se tu cokoli bude brát vážně" (což je opravdu citace ze stránek projektu). Co to znamená v překladu pro normálního diváka? Že je tvůrce bez špetky vkusu a za jedenáct milionů ani neumí naklíčovat debilní rozhovor u baru, že pravděpodobně nemá tušení o tom, jak má vypadat scénář, a že nezvládá vést herce k tomu, aby byli schopní artikulovat jako člověk bez lobotomie (použít v traileru jedno z prvních mluvených slov nějakého individua se svázaným jazykem je vskutku vrchol demence). Jestli je pac-man na pozadí rozhovoru o ničem nějaký umělecký výraz, mi v ten okamžik začíná být úplně jedno, protože Blood Age vypadá od první do poslední vteřiny jako výplod fantazie čtyřletého dítěte, které si při paření na GameBoyi přičichlo k tátově odpálené trávě. A světelné meče? Vážně?! Zvrhlost!