Z Her o život má být díky popularitě předlohy velký hit. Možná i megahit o rozměrech připomínajících Twilight ságu. Hry o život aka Hunger Games ale naopak hodně připomínají Battle Royale (spisovatelka se nicméně dušuje, že o tomhle filmu nikdy neslyšela), japonskou pecku, která je tak moc dobrá, že ani nezvládla být drsným kultem, ale stala se rovnou světovou klasikou. Tady je zápletka o vzájemně se vraždících teenagerech rozpracována do drsné vybíjené s výchovným a ostře satirickým podtextem, tedy nejspíš opak toho, co přinesou Hry o život (ano, bojíme se selanky). I tak to ale vystačilo jako motivace pro distributory dovézt deset let starou lahůdku konečně legálně do Ameriky. Release v regionu 1 oznamuje velmi povedený trailer, který nejen že shrnuje všechno to efektní i drastické násilí páchané dětmi na dětech, ale hraje si s materiálem i co se týče zvolené hudby a tedy i výsledné atmosféry. Fajn klip.
A že v Hunger games není romantika? Když nepočítám celou poslední pasáž, kdy jsou hlavní hrdinové schovaní v té díře mnoho a mnoho nudných stran, tak celé první dvě knihy jsou skoro jen o tom, kdo se na koho podívá, nebo kdo komu říká jak ho miluje, nebo jak lže že ho miluje. Je to cílovka jak vyšitá, zaměřená věkově stejně jako Twilight. Obzvláště v druhé knize to je vidět hodně, kdy autorka onu postupně přicházející revoluci nezvládá popisovat.