Před rokem jsem v recenzi na druhé Bastardy napsal, že je velice snadné se takovým filmům smát. Jsou jako vaši natvrdlí kamarádi, kteří si při frajeřinkách (v tomto případě snaze natočit nekorektní dílo) zlomí obě hnáty, a vy se plácáte smíchy do kolen, místo abyste jim zavolali záchranku. Přiznám se, že jsem si jistým způsobem oblíbil naivistický styl Tomáše Magnuska, který se s bezelstností buclatého autisty vyjadřuje k problematickému soužití Čechů a Romů, přičemž mu do kin chodí hlavně adolescentní obecenstvo, které chce v kině slyšet sprostá slovíčka a vidět fackování učitelů. Čekal jsem, že třetí díl bude ještě veselejší záležitostí než předchozí díly a mohl bych jej proto s klidným svědomím doporučit všem příznivcům kvalitního českého trashe.

Ale ani v nejhorších snech mě nenapadlo, že zhlédnu film natolik odporný, že překračuje únosnou míru mezi autorským vyjádřením se k určité společenské situaci a jednostrannou rasistickou propagandou nacionálně socialistického stylu. Nebýt toho, šlo by jen o nudnou a nevtipnou srágoru, jakou jsou Magnuskovy filmy o důchodcích.

Míra demagogie, xenofobie a populismu třetích Bastardů předčí i většinu bolševických výblitků z období tuhého stalinismu a rané normalizace, což je na poměry současné české kinematografie bezprecedentním činem a stálo by to za společenskou rozpravu, protože se jedná o zásadní příznak toho, že tu není něco v pořádku.

Jedná se o nejnáckovější film široko daleko.Bastardy III totiž nelze přejít mávnutím ruky, jen proto, že jsou amatérsky natočení a vypadají spíše jako laciné cvičení prváků na filmové škole a ne jako opravdový film. Už jen z toho důvodu, že Tomáš Magnusek je od loňského roku předsedou Obce spisovatelů. Ve vyspělé západní společnosti je naprosto nemožné, aby byl pod podobným nenávistným pamfletem podepsán předseda profesní organizace sdružující profesionální spisovatele, literární vědce a kritiky. A ještě ke všemu podporoval ve volební kampani známého rasistu a „anticiganistu“ senátora Petra Pakostu. Ale my nejsme vyspělá západní společnost, já zapomněl, u nás je to zřejmě přípustné. Což je velice neblahé zjištění.

Tomáš Magnusek se může sebevíce obhajovat, že není rasista, že má romskou manželku a že jen točí o věcech, jaké jsou ve skutečnosti. Nic z toho neomlouvá projevy podlé xenofobie v Bastardech III. Stačí jedna z mnoha vedlejších zápletek o rušení zvláštních škol, což by podle Magnuska v praxi znamenalo, že všechny ty zvířecké morgoše nažene úřednický establishment mezi normální slušné děti a vystavíme je tyranii černé menšiny. Scéna, kdy do třídy plné zpívajících blonďatých árijských holčiček přijde malý Rom se zlověstným výrazem v očích, načež zpěv utichne a scéna se ponoří do ticha, mohla být klidně natočena před 70 lety. Jen si místo Roma dosaďme malého žida.

Podobných manipulací najdeme v Bastardech víc. Některé jsou laciné a snadno prohlédnutelné (dav Romů útočící na anton), jiné jsou naopak zákeřně skryté v podtextu. Příkladem takové mimoděčné manipulace je pasáž s předsedou Nacionální strany panem Bambasem, která končí zfackováním dotyčného. Nejenže je velice trapná, ale svou snahou ukázat, že nejsme nácci, dyť je přece odmítáme, mnohé lidi zmate a přesvědčí je, že Bastardi vlastně zobrazují realitu velice nestranně.

Ne. Jedná se o nejnáckovější film široko daleko. Je prodchnut tendenčním zobrazováním vztahů mezi Čechy a Romy, přiživuje se na rozjitřených emocích a činí tak natolik hloupě a agresivně, že odmítám uvěřit, že se nejedná o zlý záměr. V opačném případě by museli být všichni tvůrci mentálně zaostalí, což asi nebudou.

Více už se o Bastardech III odmítám rozepisovat, bulvár a mediální partner Vltava Labe Press (vydávající Deník) jim poskytuje mediálního prostoru více než by bylo zdrávo. Sieg Heil, Tomáši Magnusku, jsem zvědavý, kdo bude moci za obezitu postav v tvém dalším filmu Jedlíci. Vietnamci? Kurdové? Cyklisti?

Nechme se překvapit.