Austrálie

Komplexnější, ucelenější a ještě o chlup více strhující. To jsou jen tři z mnoha přívlastků, které ze mě během momentu vypadly po vstřebání stopadesáti vteřin promo materiálu, který konečně po čtyřech předchozích chodech můžeme nazvat – prostě a jasně - Trailer. Nicole Kidman tu nefunguje jako vypravěč pohádky a Hugh Jackman jako ten sympaťák v pozadí, který řeší konflikty pěstí a ještě přitom dobře vypadá. Australia se rozjíždí pod omamnými tóny evokujícími prvního Vinnetoua (to je kompliment, pokud pochybujete :) a pádí vstříc jak monumentálním obrazům, tak i drobným „lidským“ detailům, aby oboje přepečlivě zabalila do emocionálního županu hodného Bohů. Zcela nový koncept, který necituje žádnou dosud uvedenou ukázku, předkládá až překvapivě mnoho nových záběrů a vnáší svého diváka více do nitra nosného příběhu. Krása divokých koní, křehkost krásných žen, pot a slzy tvrdých mužů – to je svět Austrálie v prachu prérie, osobních účtů a poselství o tom, že když na vás padají bomby z letadel, všechny láskyplné pocity se tak nějak násobí. Hudebně se tentokrát netlačí tolik na pilu, ale výsledný pocit zůstává nezměněn. Finální kapitola Austrálie v sestřizích zvaných trailery končí. A asi ani není náhoda, že končí opět na pěti hvězdičkách. Vkládáme v tebe důvěru, Bazi. Nenech nás v kinech na rozpačitých holičkách. We CAN let them win.

Jak to říct a neopakovat se. Jde to jen těžko, když se na vás valí jedna lahodnější ukázka než druhá a každou lze shrnout prakticky stejnými slovy, jako tu předchozí: Wow, sakra, no do háje už! Zajímalo by mě, jak to ten Baz dělá. Den ode dne mám vtíravější pocit, že co si tenhle člověk usmyslí, to prostě natočí. Dokáže k sobě připoutat herce, mezi kterými to jiskří jako při obrábění železných prutů na gigantické brusce a termíny typu velkolepost a monumentálnost jsou pro něj přitom stejně samozřejmé, jako chvilka příjemného rozjímání po dobrém obědě. Poslední marketingová fáze k Austrálii bere dech. Dvacet vteřin materiálu navíc, prodloužení scén, o které, pravda, možná vaše smysly ani nezavadí a o chlup lepší gradace, která dosahuje na Olymp řemeslných limitů. Pro někoho možná zbytečné, ale pro zdůraznění očekávání (a očekává vás hodně, my víme! :) naprosto ideální pětihvězdičková potrava. A navíc i z historických důvodů chceme mít úplný profil, víme? Teď už jen doufat ve verzi, která nebude připomínat epileptikovu noční můru.

Baz Luhrmann potřetí a minimálně na mém perimetru podruhé za plný počet (první teaser vládne). Buď v tom je stárnutí nebo vážné hormonální změny, ale zas tu vidím ukázku nejen výjimečnou, ale rovnou dojemnou až hanba. Jejímu cvrlikání srdce smrtelníka nějak ne a ne odolat. Co přijde v kině, až tahle velkolepá romance, balancující na hraně kýče a začervenalých románových fresek, roztáhne svou náruč a skropí nás slzami Nicole Kidman?  Otřese se Moulin Rouge na trůnu pro nejzaláskovanější film všech dob? Nebo si tu jen odkroutíme Pearl Harbor, říznutý Vzpomínkami na Afriku a vyšperkovaný Luhrmannovými hrátkami s přestylizovanými pozadími? Odpověď je daleko předaleko, v té velké krajině, kde teď vybrnkávají dojemně na kytaru, přesně ve stylu filmů Petera Berga. V prvních osmdesáti sekundách je z toho znovu perfektní pastva pro nejdůležitější lidské smysly, to přitom trailer teprve nabírá na obrátkách, často zpomalí a představí Nicole v hávu hvězdy z éry klasického Hollywoodu. Větší záhul přichází až díky útoku letadel a ohlušujícím chorálům. Právě tady bych paradoxně viděl jediné rezervy – až na nás vyskočí plnohodnotný trailer a ne jen jeho televizní bratříček (sestřižený na dvě minuty), budou dojmy asi už opravdu absolutní. Tak šup sem s tím...

No páni, Bazi. Jen tak dál! Uznávám, že jsem byl minule možná trochu rozespalý - tam, kde mi chyběly emoce, jich dnes vidím horu. Láska na pozadí konfliktu se rozehrává do epické šíře a mezi ústředním duem to jiskří jako při požáru továrny na pyrotechniku. V první půlce tasíš zbraně stejné jako minule a člověk by mohl nabýt dojmu, že už ses poněkud vyčerpal. Naštěstí nastupuje fáze číslo dvě – a je minimálně stejně tak dramatická a „pocitová“ jako při našem prvním setkání. Přibyla hrstka nových záběrů, zůstala dynamika a i hudební podkres, z něhož se tají dech. Jinak žádné velké změny ani posuny, ostatně, už se ani možná není kam posouvat. MovieZone harcovník bude možná zklamán, ale statistiky musí být přesné, proto jsme si tuhle ukázku nakonec neodpustili. Je jen škoda, že vynález zvaný HD (nebo aspoň cokoliv nad okno 320x240) je pro marketingové oddělení tentokrát zbytečným přepychem. Ten dojem to přece jen poněkud kazí.

Proč to tajit – minimálně pro mě a Civala je Baz Luhrmann režijní modlou, které se denně uctivě klaníme a nosíme jí na oltář oběti organického původu. Ano, i takhle daleko může zajít obyčejné fanouškovství. Faktem zůstává, že Moulin Rouge v podání  všech následovníků už bude v Luhrmannově stínu jen vybledlou tuctovou říkánkou, kterou si osmileté děti pouští před spaním. Smysl pro vytříbený audiovizuál přináší Luhrmann přednést i dnes, kdy rozjíždí svůj další osudový epos a o dvou charakterech ve světě, jehož zákonitosti spolu nemohou ovlivnit. Nicole Kidman zůstala na svém místě a prostřednictvím Luhrmannovy kamery je stále tak spanilá a křehká jako onehdy v kabaretním aranžmá, Jackman se profiluje jako obligátní drsoň (někde mezi Wolverinem a postavami Clinta Eastwooda z doby jeho největší westernové slávy), který má ale samozřejmě srdcem na svém místě :). Někde na pomezí stylizovaně opulentního divadelního představení a westernu se pak rozjíždí série hezkých obrázků, zakotvená do zajímavé vyprávěcí šablony. Obligátní „chceš slyšet příběh?“ je vůbec pěkným startem pro trailer, kterým Luhrmann předesílá takové věci, jaké předesílá – další obrazově atraktivní film, kde láska musí čelit rozličným ranám osudu (a všechno kolem to hezky bouchá). Asi mi u toho ještě chybí ještě trochu větší jiskra, ale řemeslně ta minuta a půl odjede bez většího zaškobrtnutí. Na první pokus brilantní.

P.S. Co ta ruka hladící louku? Vrací se snad Jesse James? ;)