Vy neznáte Annie? Legendární muzikál, komiksový strip, adaptaci z osmdesátých nebo devadesátých let? Přece tu story o roztomilém desetiletém sirotkovi, který svou rozjančeností a nezkaženou dětskou duší rozmrazil srdce okoralého miliardáře? Není divu, posedlost Annie a jejími písničkami (ty možná budete znát z doslechu) je čistě americkou záležitostí. Pro evropského diváka je to výhoda, nemusí se zabývat neustálým srovnáváním se starými verzemi. Nemusí se na diskuzních fórech dokolečka hádat, že holčička měla být běloška s rusými vlasy a že soundtrack měli psát autoři původního muzikálu a nikoliv Jay Z s Willem Smithem.

Annie: FOTOGALERIE

Ano, ano. Remake Annie měl být původně dalším rodinným projektem Willa Smithe, ve kterém si měl zahrát se svou dcerou Willow. Jenže Smith trochu kasovně vrávoral, dcera příliš vyrostla, a tak nakonec zůstalo jen u produkce. Smithe v roli miliardáře kandidujícího na post starosty vystřídal Jamie Foxx (jako už tolikrát předtím) a roli roztomilé Annie, která na každý problém najde písničku, obstarala Quvenzhané Wallis. Než stihnete vyslovit její jméno, bude jí osmnáct a zmizí z hollywoodského radaru. Teď je ale přesně tím roztomilým s obřím afrem, které tenhle film potřebuje.

Stačí na něj koukat optikou desetiletého prcka, nezatíženého předchozími verzemi, a je jasné, že víc vlastně ani nepotřebujete. Jednoduchoučký děj pospojovaný údernými písničkami, pár dětských cukrbliků a dospělé herce, kteří se nestydí hrát výplňové charaktery (třeba Rose Byrne si to vyloženě užívá). Jenže ne každý muzikál je vděčná jízda napůl plynu. Will Gluck (Kamarád taky rád, Panna nebo orel) jede za psacím strojem i kamerou až příliš na jistotu a jeho film moc ukazuje svoje vyumělkované kosti.

Písničky pořád fungují, dokonce i v mírně zhiphopovaném aranžmá produkujícího Jay Z, vlastně i nový materiál, jenž pro změnu obstarala Sia, se k nim celkem organicky druží. Gluck ale nezvládá timing, děj se mu až příliš rozpadá na jednotlivé scénky, které bohužel hodně oscilují v zábavnosti podle toho, kdo je zrovna na scéně. Dětští herci s výjimkou samotné Annie jsou hodně slabí, neumí moc zpívat a hlavně ani tancovat. Taneční choreografie je ostatně asi největší slabinou snímku - k čemu je slušný song, když parta herců křepčí v načančané kulise jako na diskotéce pro starší a pokročilé? Veškeré kouzlo je rázem fuč. I proto mnohem lépe fungují písničky, ve kterých Annie někam jede/běží/poletuje po kuchyni.

Přehrajte si trailer A pak je tu samozřejmě tradiční ztráta soudnosti. Cameron Diaz nebo Jamieho Foxxe neměl nikdo nikdy nechat zpívat. Prostě se to mělo zatrhnout v preprodukci, přeobsadit nebo předabovat. V takové Kouzelné romanci všechno sedí - herci zpívají z plných plic, dělají si legraci z muzikálového i pohádkového žánru a ono to funguje. V Annie sice pár pokusů o nadsázku najdete, ale dialogy jsou tak ploché a narychlo odsýpané, že i dobré vtipy okamžitě zazdí slovní vatou. Opět ten timing, se kterým si režírující Gluck prostě nějak netyká. A je to škoda, protože tahle zakopnutí, která cílovka absolutně nebude vnímat, zbytečně srážejí film pro zbytek kina.

Annie by se dalo odpustit, kdyby šlo o další televizní film, kterým v sobotu dopoledne nakrmíte děti, abyste je mohli o dvě hodiny později nakrmit doopravdy. Jenže jde o sedmdesátimilionový muzikál s ambicemi vánočního hitu. O film, který bojuje proti dvěma předešlým adaptacím, které se možná nesnažily znovu vynalézt kolo, ale své rutinní řemeslo prodávaly o poznání spontánněji. Nová Annie je příliš zbrklá a syntetizovaná, než aby oslovila zkažené dospěláky. Ti totiž vidí přímo skrz její vykalkulovanost. Aby taky ne, mají na to neuvěřitelně přepálené dvě hodiny.